WIA - 9.kapitola 2/2

7. prosince 2015 v 18:47 | Sim |  Who I Am #3
***


Naše místo setkání bylo v parku na stejné lavičce, kde jsem jí potkal poprvé. Seděla tam v džinách, korálkových sandálech a růžové mikině. Vlasy měla sčesané dolů a kapucu přetaženou přes hlavu. Pohled měla zapíchnutý do země a jak jsem se přibližoval, něco vypadalo, že je…. Špatně. Uslyšela moje kroky a zvedla pohled, nutíc se k úsměvu. Bylo neobvyklé jí takhle vidět, takže jsem se posadil.
"Ahoj," zašeptal jsem a omotal jí paži kolem ramen. "Co se děje?"
"Nic," řekla. "Jsem v pohodě. Jen jsem přemýšlela."
Polkl jsem, stáhl ruku a podíval se na mě, abych si získal její pozornost. "Víš, že mi můžeš říct cokoliv."
"Jo… já vím."
"Tak… mi to řekni."
Zavrtěla hlavou a podívala se na mě. Pomalu natáhla ruku a odtáhla mi vlasy, které mi spadaly do čela, na stranu. Potom se usmála, naklonila hlavu na stranu a prohlížela si mě. Nejistota mě požírala, takže jsem odvrátil pohled a podíval se do země. Kurva. Jak mi tohle mohla pořád způsobovat?
"Opravdu se nic moc neděje," řekla a její hlas zněl jemně a uvolněně. Trhl jsem hlavou a podíval se jí do očí. Nebyl jsem si jistý, co říct, takže jsem byl rád, že pokračovala. "Je to spíš něco, co jsem zjistila…" Sevřela mou ruku a propletla si se mnou prsty. Posunula se blíž, stále se na mě dívajíc. Věnovala mi stejný pohled, který mě vždycky znervóznil. "Jenom jsem si uvědomila, že…. Já… miluju tě, Royi. Pokoušela jsem se sama sebe pochopit a to, proč už jsem to ti neřekla dřív - proč jsem to v sobě držela tak dlouho."
Nasál jsem vzduch a tentokrát, jak jsme na sebe zírali, jsem se neodvážil odtrhnout pohled. V jejích očích se odrážela vášeň. Slyšet tyhle slova bylo něco, na co jsem čekal celé dlouhé měsíce, protože nejenže jsem se do ní zamiloval už před nějakou dobou, ale také jsem měl v sobě stále pochyby, že ona moje city nikdy nebude na takovéhle úrovni opětovat. Takže potom, co jsem uslyšel, že mě taky miluje - že se o mě zajímá tak moc, jako já o ní, tak se mi ulevilo. Byl jsem ten nejšťastnější sráč na téhle planetě. Štěstí bylo to, co jsem cítil a byl to zvláštní pocit, protože se mi štěstí vyhýbalo. Pohlcovalo mě to a objímalo to každou buňku mého těla.
"Řekni něco," zaprosila mě šeptem. Její úsměvem se změnil do nejistého pohledu.
Rychle jsem zamrkal. "Pojď se mnou," řekl jsem. Před tím, než mohla odpovědět, jsem jí sevřel ruku a pospíchal pryč z parku.
"Kam jdeme?" zeptala se.
Myslím, že věděla přesně, kam jdeme, protože se o chvíli později začala smát. Čekal jsem na tenhle moment - na ní, až mi řekne, že mě miluje. Věděl jsem, že jsem nebyl blázen. Věděl jsem, že mi tohle čekání bude za to stát. Všechno to blížení se kolem, skrývání se a předstírání, že se neznáme, když jsem musel něco doručit k Red Round se vyplatilo. Všechno to riskování, následky. Všechno to vedlo k tomuhle momentu, k momentu, na který se čekání zdálo jako věčnost.
Když se objevila v dohledu stará dřevěná budova, Rose zalapala po dechu a sevřela mou ruku pevněji. Usmál jsem se, když jsme se dostali blíž. Nepokoušel jsem se zastavit. Něco uvnitř mě mi říkalo, abych jí tam vzal. Věděl jsem, že to nebylo to nejlepší místo, kam jí vzít, ale ona vypadala, že si užívala být v Taverně pokaždé, když jsme se tam dostali.
Pustil jsem její ruku a zatlačil na těžké dveře, dokud nás nepřivítala známa atmosféra uvnitř. Sevřel jsem její ruku a pospíšil si k posteli v rohu. "Royi, proč mě táhneš sem?" zeptala se a lehce se zasmála.
Neodpověděl jsem. Nemohl jsem. Nechtěl jsem mluvit, ne dokud nebude ten správný čas. Zrovna teď jsem chtěl jenom jednat - vařily se ve mně emoce a hrozily, že přetečou každou chvílí i vzhledem k tomu, co jsem se chystal dělat.
Rose si všimla mého ticha a její úsměv zmizel. Okno po mé levici odhalovalo západ slunce a několik paprsků pokrylo její tvář. Obdivoval jsem její plné rty a nádherné modré oči.
"Royi…" zašeptala a její hlas se třásl. Znervózňoval jsem jí, ale zároveň jí to nažhavovalo. Mohl jsem to říct ze způsobu, jakým si okusovala spodní ret. Vlasy mi znovu spadly do očí a můj pohled pod nimi ztvrdl. Pomalu jsem k ní udělal krok a pohodil hlavou, prohlížejíc si jí od hlavy až k patě. Stál jsem přámo před ní a vdechoval její vůni a chtěl jsem pohltit její krásnou duši.
Položil jsem jí ruku na bradu a uvolnil jí spodní ret ze sevření jejích zubů a během vteřiny jsem měl kolem ní omotané kolem jejích ramen, její nohy kolem mého pasu a její steny naplnily Tavernu.
"Držel. Si. Se. Tak. Dlouho. Royi," šeptala mezi polibky. Usmál jsem se a otočil jí, abych ji položil na postel.
"Ale je to teď správný moment?" zeptal jsem se. Můj hlas byl hlubší než normálně. "Je to teď lepší, než když jsi se mě zeptala poprvé?"
"Ano," řekla tiše.
"A proč?"
"Protože… tě.. miluju. A ty miluješ mě. My… sebe navzájem." Bylo pro ní těžké mluvit, když se moje rty zmocňovaly těch jejích.
Usmál jsem se, když jsem jí nadzvedl, abych jí sundal mikinu.Odhodila jí stranou a rychle si rozepla džíny před tím, než vyklouzla ze sandálů. Napodobil jsem jí se svým sakem a potom přišla na řadu košile, který letěla přes mojí hlavu. Rozepl jsem si pásek a postavil se na nohy, abych nechal kalhoty spadnout dolů k chodidlům. Rose na mě zírala a obdivovala moje tetování. Její pohled byl těžký. Mohl jsem cítit, jak si prohlíží každý můj pohled a znovu mě tak uvádí do rozpaků.
"Chceš něco vědět?" zeptal jsem se.
"Co?" zeptala se, jak jsem se naklonil dolů a políbil jí na spánek.
"Miloval jsem tě mnohem dřív, než teď. Vlastně už před čtyřmi měsíci. Zamiloval jsem se do teple, jednoduše a obyčejně, ale naprosto unikátním způsobem - způsobem, který nikdy nezapomenu, protože zamilovat se do tebe bylo riskantní. Byl to test, kterým jsme oba prošli, Rose. A já to miluju…. Miluju, tebe. Jen jsem čekal na to, až to budeš cítit stejně. Bál jsem se ti to říct, protože jsem si myslel, že to nebudeš cítit stejně, jako já."
Její obličej byl najednou prázdný a bez emocí. Prázdný pohled v jejích očích mě znervóznil a já se chystal znovu promluvit, když se najednou usmála v očích se jí objevily slzy.
"Royi, to je ta nejsladší věc, kterou jsem kdy slyšela."
Zakřenil jsem se a pokračoval v tom ,proč jsme sem opravdu přišli. Abych jí potěšil. Abych se s ní miloval. Po osmi měsících čekání bylo načase uvolnil to, co bylo uvnitř mě. Nikdy jsem tak dlouho bez sexu nebyl, ale s Rose byl sex jen slovo. Nebylo to jenom o se s ní vyspat, jak jsem si nejdřív myslel. Ne. Chtěl jsem jí poznat. Bylo mezi námi spojení, které jsem si užíval a které jsem nechtěl podělat. Ale teď to najednou všechno bylo tak správné. Myslel jsem si, že to bude ta nejlepší věc, která se mi kdy v životě stane.

***


O několik hodin později mi zazvonil mobil. Moje víčka byla těžká, ale stejně jsem se donutil je otevřít. Podíval jsem se kolem, vydechl a natáhl se pro svůj telefon na zemi. Rose ležela napůl na mě a vypadala, že spí.
Vidět jí napůl nahou na mé hrudi mě donutilo se usmát, ale když jsem uviděl Coreyho jméno na obrazovce, smích mě přešel. "Ano?" odpověděl jsem. Pokoušel jsem se mluvit potichu.
"Potřebuju, abys sem dorazil do třiceti minut a něco pomohl doručit Cheekovi." Protočil jsem oči. Alespoň mi dal trochu víc času na to, abych tam stihl dorazit.
"Budu tam."
Zavěsil jsem a podíval se na Rose, který se pomalu probrala ze spánku. Protřela si oči a potom je otevřela. Usmála se na mě a já se natáhl a zastrčil jí pramen vlasů za ucho.
"Musím jít."
Stiskla rty k sobě. "Kam?"
"Volal mi Corey," zamumlal jsem.
"Oh." Zůstala na chvíli potichu. Podívala se na mě a potom těžce vydechla, než se ze mě zvedla. Natáhla se pro svoje oblečení na zemi a začala se oblékat. Vypadala nahá nádherně a vidět ji, jak se obléká způsobilo, že byl můj pták tvrdší, než skála. Podívala se na mě přes rameno, ušklíbla se a upravila si tričko, takže zakryla svou podprsenku.
"Kdybys zůstal ještě o něco déle, mohl jsi dostat další ochutnávku," škádlila mě, otáčejíc se a noříc se do mého objetí. Zahákla svoje paže kolem mého krku a podívala se na mě s úsměvem.
"Víš, že bych udělal cokoliv, abych tu s tebou mohl být, ale Corey začíná něco tušit a já nechci, aby mě z čehokoliv podezříval."
Lehce našpulila rty. "Já vím." Odtáhla se ode mě a vklouzla do svých džínů. Vzal jsem si svoje sako a nasoukal se do džínů taky. Jak jsem se postavil, Rose zírala na mou hruď.
"Royi, opravdu chci, abys přestal s touhle prací s Coreym. Není to bezpečné. Víš, že jeden z těhle poslíčků byl minulý týden zabit mým strýcem?"
"Vím," řekl jsem a zapnul si knoflík na kalhotech. "Slyšel jsem, že zrovna teď nejsou s Red Round na dobré vlně."
Přikývla. "Ale ty víš proč?"
Zavrtěl jsem hlavou a pokrčil rameny. "Ne. Je mi to jedno. Je to jejich problém."
"Ne, není to jenom jejich problém. Ví, že se vídám s někým, kdo patří ke Coreymu." Její tvář byla vážná a její pohled byl tvrdě zapíchnut do mě. "Royi, jestli zjistí, že jsi to ty. Měli jsme posledních pár měsíců štěstí, ale…jestli to zjistí, vím, že jím táta řekne, aby se s tebou nepárali. Rocky jim řekl, že je to někdo, kdo pracuje pro COreyho, ale neřekl jim, kdo. Dělá si z toho srandu a já to nemůžu vystát. Díky téhle jeho stupidní hře přijde o život spousta lidí. Nevím, co Rocky plánuje, ale je to něco velkého. Vím to. Cítím to. Kdykoliv jsem kolem, tak se jenom… usmívá. Jako kdyby se něco chystalo."
"Rose, nezjistí to," řekl jsem a pomalu k ní přešel. "Ani se v blízkosti Coreyho nebo lidí, kteří pro něj pracují, nezdržuju." Před tím, než jsem se k ní mohl dostat blíž, zvedla ruce a zavrtěla hlavou. Zastavil jsem se uprostřed kroku, zmatený.
"Royi… musíme toho na chvíli nechat. Chtěla jsem se s tebou dneska sejít, abych ti řekla, že se pomalu blíží k tomu, aby to zjistili. To co se tady teď stalo, se tak… nějak prostě stalo." Nemohl jsem lhát. Byla to jako kulka přímo do srdce. "Táta za mnou neposlal nikoho, aby mě sledoval, protože na to ještě úplně nepřišel, ale je jenom otázka času, kdy se to stane a když to udělá, nechci, abys byl někde na blízku, když se ukáže nějaký z jeho mužů. Šance jsou takové, že jestli se objeví někdo, kdo mě sleduje a uvidí tě, nebude váhat a zabije tě."
V tuhle chvíli jsem byl ztracený. Hlava se mi točila příliš rychle. "Proč jim prostě nemůžeš říct, že jsi se mnou? Že jsi se mnou šťastná? Nepochopili by to? Neudělali by nějakou výjimku?"
"Vůnec nezáleží na tom, jestli jsi se mnou. A občas ani nesejde na tom, jestli jsem šťastná. Táta je sobec a jde mu především hlavně o byznys. Fakt, že pracuješ pro Coreyho je dost dostačující na to, aby tě zabil. Nevěří Coreymu potom, co zjistil, že jeden z jeho mužů se tahá se mnou. Corey mu vždycky dával ne moc kvalitní drogy a táta už to nehodlá přehlížet. Vím, že Rocky to kolem roztroubil. Vím to. On je ten jediný, kdo to věděl. Pokouší se mě zastavit, abych už tě neviděla, nebo abys ty neviděl mě. Snaží se nás vyděsit." Zavrtěla znovu hlavou.
Vypustil jsem poraženecky dech. "Co když přestanu pro Coreyho pracovat? Potom se s tebou můžu vídat?" Tohle byla hloupá otázka. Opravdu bych se vzdal všeho jenom kvůli ní? Očividně. Tak moc pro mě znamenala.
Rose si skousla ret a zaváhala s odpovědí. "Royi… zrovna teď není dobrý čas na to, aby na nás někdo přišel. Nechci, aby se ti něco stalo. Nechci, aby ti někdo ublížil."
Nakrčil jsem obočí. "Mám pocit, že je tu něco, co mi neříkáš, Rose," řekl jsem.
"Říkám ti všechno, Royi. Tohle je pravda. Znám otce. A znám svého bratra. Znám Red Round. A i když přestaneš pro Coreyho pracovat, budou vědět, že si pro něj kdysi pracoval. Vždycky to můžou zjistit. Nebudou ti věřit."
Tohle se mi vážně plazilo pod kůží. "Jak kurva Rocky vůbec přišel na to, že pracuju pro Coreyho?" zamumlal jsem.
"Sledoval tě," zašeptala.
"Sledoval mě? Proč?"
"Nevěří ti, Royi. Vždycky mají problém s důvěrou."
"No, co kdyby třeba místo šmírování mě prostě poznali? Nejsem špatný člověk."
"Ne teď," zamumlala a zvedla svou mikinu. "Na to bude čas později. Musíš být trpělivý."
Přemýšlel jsem o tom, že řeknu ještě něco, ale místo toho jsem držel pusu zavřenou. Rose si oblíkla mikinu, hodila si kapucu přes hlavu a zastrčila si vlasy za uši. Nemohl jsem přijít na to, co schovávala a nenáviděl jsem, že jsem neměl čas na to, abych to z ní dostal ven. Frustrovaně jsem si oblékl tričko, vklouzl do bot a otočil jsem se ke dveřím. Hádal jsem, že můj čas s ní v taverně byl nakonec naprosto zbytečný. Nepřišla si sem užít naše poprvé. Přišla jsem, aby mi řekla, že si dáme pauzu.
Rose mě následovala a volala moje jméno. Neopověděl jsem jí, ani, když jsem vyšel ven a to jí nejspíš vytočilo, protože sevřela mou paži a prudce mě otočila jejím směrem.
"Vím ,že jsi naštvaný, Royi, ale musíš to pochopit," řekla rychle.
"Ne, zrovna teď to nechápu, Rose. Žádáš mě, abychom si dali pauzu jenom proto, že tvůj otec má problémy s důvěrou. Tvůj otec není můj zasraný problém. Tvůj bratr není můj problém. Jediný člověk, o kterého se zajímám jsi ty a to proto, že tě miluju, ale ty mi říkáš, abych se držel dál…. A já nevím, jestli budu schopný to udělat."
"Ale musíš, Royi… Jenom pár dní… nebo týdnů. Nech mě ti vyjasnit pár věci.."
"Týdnů?!"
"Ano!" zakřičela. "Ano, Royi, týdnů! Pořád mi říká, abych mu řekla jméno, ale já odmítám. Slibuje, že ti neublíží, ale já vím, že to udělá. Vím to. Znám svého otce. Byla jsem před tím v parku naštvaná, protože mi řekl, abych odešla. Hádali jsme se a on mi řekl, že když mu neřeknu, kdo jsi, tak na to přijde sám." Zavrtěla hlavou a vydechla. "Nevidíš to? Nechci tohle pro tebe. Jenom… dej mi nějaký čas, abych to nějak vyřešila. Když ho budu dostatečně dlouho prosit, aby to nechal být, možná to udělá..kvůli mně. Má mnohem horší problémy, které musí řešit."
Něco se mi na tom nezdálo. Měl jsem pocit, že v tomhle nejde jenom o mě. Bylo mi fuk, jestli mě chce její otec zabít nebo ne. Kdybych si s ním musel promluvit a dokázat mu, že jeho dceru respektuju a miluju, abych si získal jeho důvěru, udělal bych to. Bylo mi fuk, kdybych riskoval svůj život. Chtěl jsem, aby ona byla můj život. Byl jsem unavený z toho plížení se a schovávání se. Neudělali jsme za celou tu dobu žádný pokrok a její rodina teď ještě ke všemu sledovala její každý krok. Byl jsem vlastně docela překvapený, že už dávno nezjistil, kdo jsem.
Vzhlédl jsem, abych se podíval na inkoustově černé nebe. Chtěl jsem spočítat všechny hvězdy, jako jsem to dělal vždycky, když se na mě všechno v životě hromadilo. Začal jsem pomalu v hlavě počítat, ale Rose položila voje ruce na mou tvář a jemně mě donutila se na ní podívat. "Jenom mi dej nějaký čas, abych si s ním promluvila, Royi. Všechno se to nějak stane. On to nechá být. Táta je ochranářský, jo, ale taky ví, kdy už je toho moc. Někdy, když vidí svoje děti nešťastné, tak se to snaží napravit. Takže mi dej čas. Nechci, aby to ublížili."
Vydechl jsem, podíval se pryč a najednou jsem se přistihl, jak přikyvuju. Nelíbilo se mi to, ale hádal jsem, že jsem neměl jinou možnost. A jestli se nepřestane rozhlížet po chlápkovi, který se vídá s jeho dcerou, pak si s ním budu muset promluvit sám, bez ohledu na to, jak to dopadne. Tohle byla holka, kterou jsem miloval. Tohle byl můj život a já už byl unavený z těch všech lidí, kteří ho ničili. Byl jsem unavený byl ničen lidma, kteří nás nechtěli vidět spolu a šťastný.
"Týden, Rose. Jestli to bude trvat déle, vložím se do toho sám." Sevřel jsem její bradu a donutil jí se podívat do mých očí. "A myslím to vážně. Miluju tě příliš na to, abych se schovával." Políbil jsem jí na rty a potom jsem zamířil na ulici. Následovala mě, rychleji, než před tím. Když jsme se potkali na chodníku, políbil jsem jí na tvář, na čelo a potom znovu na rty. Chtěl jsem se utopit v její chuti. Chtěl jsem jí líbat navždy, vrátit se zpátky do taverny a alespoň jednou se znovu ocitnout uvnitř ní, ale potřeboval jsem se dostat ke Coreymu včas. "Nemůžu tě doprovodit, ale zavolám a zkontroluju tě později."
"Okay," zašeptala a odtáhla se ode mě.
"Uvidíme se za týden…možná méně?" Nebolelo doufat.
"Jo. Zavolám ti." Její hlas byl slabý a už se na mě nedívala. Chtěl jsem, aby zůstala a já mohl držet. Chtěl jsem utéct před těmihle sračkami, ale neměl jsem čas. Musel jsem se dostat ke Coreymu, jak nejdřív to šlo.
"Miluju tě, Rose," zakřičel jsem, když se otočila.
Podívala se na mě přes rameno a nuceně se na mě usmála. Ale neudělala to dřív, než kdyže jsem byl otočený a klusal jsem směrem ke Coreymu a já si v půlce cesty uvědomil, že mi to neřekla nazpátek. Potom, co jsme se spolu v taverně milovali jsem jí pořád dokola opakoval, co pro mě znamení a jak moc jí miluju a jak moc chci, aby tohle vyšlo, ale ona na to nic neřekla. Bylo to, jako by se něco změnilo. Jako by se láska mezi námi nějak pohnula. Moje byla pořád stejná, ale ta její…. Nemohl jsem to pochopit. Bylo t něco, co mi neříkala a potom, co jsem pomohl Cheekovi s doručením zásilky jsem se rozhodl, že zjistím, co to bylo.

***


Vážně se hrozně, hrozně, hrozně moc omlouvám za svou neschopnost a za tak obrovskou časovou mezeru. Chci tu knížku dokončit, opravdu ano. Tak se ještě jednou omlouvám.
 

35 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Jana Jana | 7. prosince 2015 v 19:10 | Reagovat

Díky za překlad. :-)  :-)

2 maťa maťa | 7. prosince 2015 v 19:54 | Reagovat

ďakujem ti za preklad! :-D  :-D  :-D

3 Iva Iva | 7. prosince 2015 v 20:18 | Reagovat

Moc děkuji za překlad a že si na nás nezapomněla, tahle série je moc pěkná, těším se na celou knihu :-)

4 Gabo Gabo | 7. prosince 2015 v 21:53 | Reagovat

Vďaka za pokračko :-)  :-)

5 Týna Týna | 8. prosince 2015 v 1:32 | Reagovat

Vítej zpátky, Sim! Moc děkuji za skvělý překlad :-)

6 Jana Jana | 8. prosince 2015 v 6:22 | Reagovat

Díky moc :-)

7 galipeko galipeko | 8. prosince 2015 v 7:53 | Reagovat

dakujem :-)  :-)  :-)

8 Renca Renca | 8. prosince 2015 v 10:09 | Reagovat

Skvělé, že dál překládáš, díky moc a těším se na další! :-) :-)

9 Lenka Lenka | 8. prosince 2015 v 23:36 | Reagovat

díky za překlad :-)

10 mati mati | 9. prosince 2015 v 10:14 | Reagovat

dakujeeeeem tesim sa na dalsiu :)

11 Yanica Yanica | 9. prosince 2015 v 13:10 | Reagovat

Srdečná vďaka za preklad... :-);-)

12 Hana Hana | 2. ledna 2016 v 23:17 | Reagovat

děkuju za kapitolu :-)  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama