TC - 5.kapitola

17. prosince 2015 v 21:56 | Ivča (kor Evča) |  The Collector #1

Kapitola 5


Nakupovací peklo



Jediný Peachvillský obchoďák je v poledne narvaný. Nechodí ostatní do práce? Nebo snad nežijí? Všude je kachličkovaná podlaha, kvůli které vás z klapotu podpatků bolí hlava a fontána ve středu je obklopená falešnou zelení a řvoucími dětmi.
"Řekl jsem ti, že můžeme jít kamkoli a ty jsi vybrala toto?"
Charlie si kousne do sušenky. Pořád je nervózní, že jsem si bez zeptání půjčil auto její babičky, ale začíná se uvolňovat.
"Miluju obchoďák. Ty ne?"
"Jo. Má to svoje výhody." Proletí kolem mě žena se sportovním kočárkem a skoro mě praští do ruky. Za to, že se neomluvila, si vyslouží malou skvrnu. Chvíli mi to trvá, než skvrnu umístím a pak se, znovu věnuju Charlie.
"Je pátek. Nechceš si něco koupit na dnešní párty místo toho, abychom se poflakovali?"
Přejede si prsty po blůze. "Nemám ráda párty."
"Charlie, byla jsi někdy na párty?"
"Jo, teda tak trochu." To znamená ne.
"Mívám narozeninové párty a tak."
"Ale já mluvím o opravdové párty. Jako má Taylor. Byla jsi někdy na takové párty?" Charlie pokrčí rameny a vrtí hlavou, jako by to nebyl velký problém.
"Hej, co kdybychom šli na její párty společně?"
Zastaví se, hledí na mě a nakloní hlavu na stranu.
"Proč? Proč chceš vzít mě? A proč jsi tak milý?"
Takže chápe, že to není normální, když se někdo jako já potlouká právě s ní. Přemýšlím nad svou odpovědí.
"Na bývalé škole bylo dost lidí povrchních. A já byl toho součástí." Dobře, z většiny je to pravda.
"Tentokrát jsem se rozhodl, že chci být jiný. Chci si najít kamarády, kteří jsou… opravdoví."
Charlie se začne usmívat a skoro ji chci vzít za bradu. Krátce se jí podívám na pusu a rozhoduju se, že kdyby neměla křivé zuby, byla by pusa jednou krásnou věcí.
"Takže co ta párty?" šťouchnu do ní.
A… pak se přestane usmívat. "Nemyslím si, že je to dobrý nápad. Nezapadnu tam."
Rozhodnu se to na chvíli nechat být, ale jedna věc je jistá - na tu zatracenou párty jdeme.
"Hej, můžeme se zastavit u Bergdorfa? Když jsme v pátek v obchoďáku, můžeme se i bavit."
Charlie na mě hledí, jako bych byl debil. "Co je to Bergdorf?"
"Děláš si ze mě srandu, že? Tady není Bergdorf?" Zavrtí hlavou.
"A co třeba Nordstom, nebo možná Versace?" Další zavrtění hlavou. Zhluboka se nadechnu a točím se v kruhu. Spatřím Neiman Marcus. "Tak půjdeme támhle."
"To je hezké," říká, když jdeme k obchodu. "Obvykle si věci kupuju v Targetu. Mají roztomilé oblečení."
"Ach, Charlie." Tentokrát si nemůžu pomoci. Pohladím ji na zádech a zasměju se. S úžasem se na mě usměje. Z nějakého zvráceného důvodu si vzpomenu na svou matku. Vždycky jsem chtěl, aby se na mě takto dívala.
Když vejdu do obchodu, ožiju. Mávnu na prodavače a řeknu, že potřebuju pomoc. Kluk, který k nám přijde, má tmavé uhlazené vlasy, černý kožený kabát a upnuté tričko. Připomíná mi konzervativního Jamese Deana.
Když mu do náručí nahromadím oblečení, rozšíří zorničky, když si představuje všechny ty prachy. Lidi z prachů blázní. Vsadím se, že psychiatrická oddělení mají celé křídlo věnované rehabilitujícím, kteří jim platí provize za utajení.
Chci tam brnknout, když vidím, že si Charlie, vyhlédla jasně rudé šaty. Možná je ošklivá, ale ty šaty by přeměnily každého na hvězdu.
"Vezmi si je," křičím na ni přes celý obchod. "Zaplatím je." Charlie sundá šaty z věšáku a drží je u sebe. Muž, který mi drží oblečení, si odfrkne. "Co?" zeptám se ho.
"Ne, nic," řekne a zasměje se.
Taky se zasměju, ale jinak. "Ne, opravdu. Co je tak vtipného?"
Kluk si myslí, že se smějeme tomu samému, otevře tu svou nevymáchanou hubu a řekne: "Ty šaty byly ušity pro mnoho lidí…"
"A?"
"A vy víte, že ona není jedním z nich." Uvědomí si, že se už nesměju. "Nechtěl jsem říct -"
"Vím, co jste chtěl říct. Právě jste to řekl." Vezmu si od něj oblečení a hodím s ním.
"Změnil jsem názor. Nepotřebuju toto značkové oblečení." Spadne mu brada a mám nutkání mu ji zavřít pěstí. Jsem jediný, kdo si tady může dovolit soudit. Má štěstí, že si jeho nevymáchaná huba nezasloužila šmouhu.
Jdu k Charlie, a když chceme odejít, kluk se rozhodne, že se nenechá zostudit. "Není moje vina, že je vaše přítelkyně pohroma." Otočím hlavu. Lesknou se mu oči.
Ach ne, to jsi neudělal. Ale ano, udělal. Máš ode mě jednu šmouhu. Pak se za chvíli objeví jeho duše a - ach, zásah! - podívejme se, kolik jich už tento chlápek má. Vidím, že má na sobě pár šmouh od sběratelů a ty malé černé jsou důkazem, že Šéf Peachville sleduje už nějakou dobu a hledá něco velkého. Chvíli mě zajímá, proč jsem o tom nevěděl.
Zakloním se a široce se usměju. Ukrást jeho duši bude velká zábava. Hodím po něm šmouhu a užívám si praskající zvuk, když se přidá k jeho světlu.
Chybí mu asi jedna, nebo dvě, aby mu někdo vzal duši. Doufám, že já budu mít to potěšení ji přinést. Po sebrání duše bude dál žít, samozřejmě, ale až zemře, setká se s jeho duší na šťastném místě zvaném Peklo.
"No tak, Charlie. Jdeme." Jde za mnou, ale nic neřekne. Posadím se na lavičku u fontány a ukážu, aby se posadila vedle mě. Ten debil se choval strašně a podle. Jasně, Charlie není kdoví jaká kráska, ale kdo říká, že nemůže být, když se dostane ze své ulity? Nebo najde skvělého vlasového stylistu. Nebo si najme ortodontistu, nechá si provést operaci očí, shodí pár kilo a bude sebejistější. Dokážu si to představit. Středoškolský hňup se může přeměnit na roztomilou vysokoškolačku.
"Víš, že se ten kluk choval jako debil, že?"
"Jo. To není problém." Charlie se chová, jako by sledovala hrající si děti a dokonce se trochu usměje. Jsem překvapený, jak to vše dobře zvládá. Hodně holek by se složilo.
"Víš, co bychom měli udělat?" Jsem nabitý energií.
"Něco šíleného. Mám nápad." Vezmu ji za ruku a táhnu k nejbližšímu východu, kde parkujeme. "Vidíš ten kiosek?" Charlie kývne. "Vezmeme si něco?"
Stáhne obočí. "Jak že to ukradneme?"
"Ukradneme, to je ošklivé slovo, Charlie. Jen se uvolníme. Měla bys to dělat častěji." Vezmu jí tváře do dlaní a otočím jí hlavu ke kiosku.
"Vidíš, když žiješ svůj život - a myslím tím doopravdy žiješ - nestaráš se o to, co ostatní říkají, protože jsi najednou nadšená a naživu." Ohromeně se na mě dívá.
"Udělej to, Charlie. Prostě to zkus. Pokud to nebudeš chtít udělat, můžeme vrátit vše, co vezmeš. Nikdo to nezjistí."
Ďábelsky se usměje a kousnu se do rtu, abych se nesmál. Dokázal bych si zvyknout na společníka. Chci jí poradit, jak se má blížit ke kiosku, ale vyklouzne dřív. Nenápadně jde k vozíku jako leopard i přes lehké kulhání.
Když přijde na místo, strčím si ruku do kapsy a krátce stisknu a pustím šťastnou minci.
Charlie zabaví prodavače jako profík, aby odhadla, kolik času má.
Pak to udělá.
Malou rukou si strčí něco do kapsy a jde ke mně. Tiskne rty k sobě a dívá se na mě velkýma očima. Snaží se nesmát a já taky.
Když jdeme k východu, otočím se a vidím, jak se na nás muž dívá. Postoupí o krok dopředu a zastaví se. Sakra, ví to. Nechytil ji při tom, takže si není jistý, co má dělat, pokud ji obviní a bude se mýlit, bude ho to stát práci. Čekal příliš dlouho a teď je pozdě.
S Charlie vybuchneme za skleněnými dveřmi smíchy.
"Sakra," řekne. "To bylo šílené!" Vytáhne ukradnuté vlásenky z kapsy a ukáže mi je. Zvednu ruku nad hlavu a Charlie si se mnou snaží plácnout. Je ale příliš malá, sehnu se v pase a začnu se taky smát. Je to tak směšné.
"Co budeme dělat teď?" zeptám se.
Charlie najednou není tak nadšená.
"Asi bych měla jít domů. Babička se bude zajímat, kde jsem. A sakra. Její auto. Musíme jet."
"No tak, stihneme to," prosím ji. "Uděláme něco dalšího."
Charlie se obejme rukama.
"Ne, opravdu musím jít. Nikdy jsem nešla za školu a určitě nic neukradla. Zvláště ne babiččino auto."
"Jak jsem řekl, neukradli jsme její auto. Půjčili jsme si ho."
"Jo, Dante. Byla to s tebou zábava." Dá si ruce v bok, takže na ni nebudu tlačit. "Ale musím jít domů."
"Dobře, tak tě vezmu domů. Dej mi klíčky." Charlie mi křivě hodí klíčky, ale chytnu je.
Nechám ji jít před sebou, když přemýšlím nad tím, co budu dělat. Nejsem si jistý, proč váhám. Na váhání není čas. 10 dní. Víc nemám. A nemůžu ji ukrást.
Dívám se na Charlie a zářící světlo obklopující její tělo. Je ta jasné, tak ohromně jasné. Ukážu na něj prstem a pošlu k němu šmouhu. Zaútočí na její duši a zůstane tam.
A sakra, jestli se v tu chvíli neotočila… a neusmála.
 

40 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Aendera Aendera | 17. prosince 2015 v 22:19 | Reagovat

Díky moc holky za další 2 kapitoly. :-)

2 Paja Paja | E-mail | 17. prosince 2015 v 22:27 | Reagovat

dekuji za dalsi kapitoly :-)

3 veve veve | 17. prosince 2015 v 22:53 | Reagovat

dakujem za skvele kapitoly a tesim sa na pokracovanie :-)

4 Iva Iva | 17. prosince 2015 v 23:02 | Reagovat

Moc moc moc děkuji za skvělý překlad :-)

5 Janka Janka | 17. prosince 2015 v 23:43 | Reagovat

Děkuji za přidání kapitol, velmi jste mě potěšili :-)

6 Bell Bell | 18. prosince 2015 v 1:10 | Reagovat

díky za překlady :-)

7 Maky Maky | 18. prosince 2015 v 1:23 | Reagovat

Děkuji❤️

8 Maky Maky | 18. prosince 2015 v 1:24 | Reagovat

Děkuji❤️

9 Gabo Gabo | 18. prosince 2015 v 6:36 | Reagovat

Ďakujeeem :-)

10 galipeko galipeko | 18. prosince 2015 v 7:26 | Reagovat

dakujem :-)  :-)  :-)

11 Renca Renca | 18. prosince 2015 v 11:26 | Reagovat

Skvělé, díky moc za překlad. :-)

12 Katka Katka | 18. prosince 2015 v 18:46 | Reagovat

Děkuji za oba překlady. :-)  :-)

13 Lenka Lenka | 19. prosince 2015 v 23:27 | Reagovat

díky za překlad :-)

14 Michala Michala | 20. prosince 2015 v 11:17 | Reagovat

dakujem za preklad :-)

15 Yanica Yanica | 20. prosince 2015 v 12:34 | Reagovat

Srdečná vďaka za preklad i korektúru... :-);-)

16 Lenka Lenka | 20. prosince 2015 v 15:37 | Reagovat

díky moc

17 Hana Hana | 2. ledna 2016 v 23:22 | Reagovat

děkuju za kapitolu :-)  :-)

18 Gajdo Gajdo | 31. května 2016 v 9:21 | Reagovat

Profesionální překlady různých textů:

http://www.profiprekladatel.cz/

19 Riddle Riddle | Web | 29. září 2016 v 12:38 | Reagovat

Zdravím, nabízím možnost začíst se do překladů Young adult na mých stránkách www.young-adult-books-translation.estranky.cz :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama