SYL - 1.kapitola 1/2

16. prosince 2015 v 20:57 | Verča |  Surrender Your Love - J.C. Reed

1. kapitola 1/2



Seděla jsem v baru a usrkávala jsem ze své druhé margarity. Moje pouzdrová sukně se otřela o prázdnou stoličku vedle mě, prsty jsem poklepávala na mém stehně v rytmu pomalé jazzové písničky pocházející z neviditelného zvukového systému. Nebyla jsem ta, která obvykle navštěvuje tyto podniky, ale můj šéf byl neústupný v tom, že potkám Mayfielda v jeho preferovaném prostředí. A tak jsem souhlasila, ačkoli s obavami, při vstupu do drahého pánského klubu, kde krásné ženy chodily kolem v exluzivním dámském spodním prádle. A mé pravidlo minimálně dvou drinků mě stálo více než týdenní nakupování.
Soudě, nesčetných blikajících světýlek a leštěné mramorové podlahy, toto místo přetékalo penězi a stylem. I když bylo místo stále prázdné, nepochybovala jsem o tom, že se brzy zaplní a vydělá majiteli jmění. Žhavá dívka, která vypadala jako z obálky magazínu FHM, se vyšplhala dvacet stop na tyč a klesla dolů ve stylu "warm up", když v tom DJ ohlásil večerní program s několika chlápky v oblecích šitých na míru. Povzdechla jsem si netrpělivostí a klesla jsem hlouběji do mé luxusní barové stoličky, s výhledem na měkké kožené sedačky a zrcadlové stěny v blízkosti vchodu.
Mayfielde, bylo pozdě. Ve skutečnosti, velmi pozdě. Neoceňuji zpoždění a zejména ne když jsem mohla být doma, odpočinout si se sklenkou vína po dlouhém dni s vyčerpávajícími muži v oblasti nemovitostí. Práce pro mě znamenala plnivo, dokud nedostanu do rukou nějakou pozici s podniky jako Delaware & Ray. O dva roky později mi je 23, jsem přepracovaná a s žádnou dobrou pozicí v nedohlednu.
Možná to bylo tím, jak ten chlap šel, plný důvěry a domýšlivosti, ale v okamžiku když jsem ho viděla vstupovat do baru, věděla jsem, že je to ten typ, který mi nepřinese nic jiného než problémy. Pohřbila jsem svůj pohled do pití, abych zabránila cizincovi v pohlédnutí na mě. Chloupky na zátylku mi vstaly. Otočila jsem se pomalu, v uvědomění, že stojí za mnou. Jeho horký dech jsem cítila na mé citlivé tváři, když se naklonil a zašeptal mi do ucha.
"Vyčníváte tu jako pěst na oko. Nevím, jestli je to dobré nebo špatné."
Jeho hlas byl nízký a chraplavý.
Postelový hlas…. slyšela jsem slova odrážející se odněkud v zadní části mé mysli.
Moje srdce skákalo až do mých úst, příčinou cizince, který se nade mnou nakláněl. A to s hlubokým, sexy chraplavým hlasem, který měl náznak jižanského přízvuku. Bojovala jsem s nutkáním seskočit z barové stoličky a udělat mezi námi nějakou vzdálenost. Narovnala jsem záda a otočila se k němu, připravena schytat nějakou kousavou poznámku.
Svatá krávo.
Byl oslnivě nádherný. Nezapomeňte nádherný. Byl krásný. Naprosto, totálně, mysl-zasraně ohromující. Na stupnici od jedné do desíti, měl sto.
Po několika vteřinách, kdy jsem na něj stále zírala, jsem si uvědomila, jak mám stažené břicho a zrychleně dýchám. Ten chlap byl žhavej, soudě z jeho zkaženého úšklebku, bych ho určitě nepřivedla domů a nepředstavila svým rodičům. Byl vysoký, aspoň o hlavu vyšší než já. Možná šest stop. Jeho vlhké, tmavé vlasy byly příliš dlouhé a rozcuchané - jako kdyby si je pohrábl rukama. Jeho kabát, nyní mokrý od deště, který nepřetržitě sužoval poslední tři dny New York, neudělal nic, aby zakryl jeho široká ramena, svalnatou postavu a ani jeho drzý postoj. V tlumených světlech v baru se jeho oči třpytily jako smaragdy.
Nikdy jsem neviděla oči jako tyto. Tmavě zelené. Doutnající. Připraveny svléknout ženu jedním pohledem. Cítila jsem se nahá pod svým oblečením. Jeho pohled pochvalně cestoval z mé košile a prodléval na mých nohou déle než by bylo považované za slušné. Moje kůže mravenčila z jeho pohledu. Zastrčila jsem si zatoulaný pramen vlasů za ucho a navlhčila jsem si moje náhle suché rty. Měl na mě tak skličující a vzrušující vliv. Překřížila jsem si ruce přes můj hrudník a kousla se do spodního rtu, ve snaze znovu získat řeč. Prohlížel si mě se zvednutým obočím a neskrývaným pobavením, jako by věděl, co mi jeho jediný pohled udělal. Ale nebyla to jeho zjevná arogance, která mi tak vadila. Byl to jeho způsob, jak mi jeho prsty podlévaly důvěrně na zádech, jako by mě hladily. Jako by tam patřily.
Proč to říkáš? Protože nenosím skomný provázek (tanga) a jehly? A moje prsa nevypadávají z leopardí podprsenky? Zeptala jsem se sama sebe skrz zaťaté zuby a ignorovala jsem pnutí v mém břiše.
"Jett Townsend." Jeho rty sebou zacukaly. " Mayfield tu nemohl být, takže si budete muset vystačit se mnou. Ale nebojte se, půjde nám to skvěle." Kůže kolem jeho ohromujících očí se zvrásčila, jeho ústa směřovaly do úsměvu a blikaly s jeho perfektními dolíčky. Proč mám jen pocit, že to byl dvojsmysl?
"Brooke Stewart," řekla jsem. Můj pohled prodléval na jeho bleděmodré košili a vybledlých džínech s opotřebovanými cowbojskými boty.
"Víno?" Zeptala jsem se ho na jeho objednávku.
"Mám raději Sex on the Beach." Mrkl na mě spolu s tím svým ďábelským úsměvem. Jeho slova mohla být myšlena dvěma způsoby, ale soudě podle jeho koketního úsměvu, pochybovala jsem, že mluví o koktejlu. Začaly mi vyplouvat obrazy nás dvou, jak máme sex na pláži u vody. Moje kůže se chvěla z toho jiskření mezi námi.
Co to je kruci?!
Odvrátila jsem se od něj v naději, že okamžik přitažlivosti byl jen výplodem mé představivosti.
"Takže Brooke. Povězte mi něco o sobě." Předklonil se, zamrkal a usmál se na mě nádherným úsměvem.
Nadechla jsem se prudce vzduchu, protože jsem cítila, že se budu vztekat. Jak se opovažuje oslovit mě křestním jménem? A co je nejdůležitější, jak se u toho opovažuje vypadat tak zatraceně sexy?
"Pokud si dobře pamatuju, je toto obchodní setkání a ne rande?"
Pozvedl své obočí. "Chcete rande?"
"Co?" Moje tváře hořely, a moje srdce bušilo mnohem rychleji. "To není to, co jsem měla na mysli. Já-"
Jeho oči zajiskřily pobavením. "Zdá se, že se Vám líbí, co vidíte a mě taky. Takže.." Pokrčil rameny a zbytek nechal na mé představivosti.
Nesnáším žhavé týpky, a zejména ty, kteří ví, jak jsou úžasní. "Věřte mi, není tady nic, co bych už neviděla." Moje lež zněla směšně a on to moc dobře věděl. Mohla bych říct, že jsem to poznala z jeho dráždivého, sebejistého, ale nádherného úsměvu.
Moje nálada vzplanula.
Měl to být počáteční pokus o zjištění, kde si naše podniky stály a o potencionální partnerství. Ve skutečnosti Mayfieldova schopnost, poslat na schůzi někoho, kdo se ani na tuto událost neumí vhodně obléct, je směšná. Proč by chtěl být Mayfield zastoupen někým, komu zjevně chyběly znalosti o tom, co je na jednání s potencionálním obchodním partnerem přijatelné? Nebo si možná Mayfield nevážil naší spolupráce natolik, a tohle byl jeho způsob jak mě poslat do prdele? Ať tak či onak, nebyla jsem potěšená a neměla jsem v úmyslu dělat tajnosti s mou nespokojeností. Jak bylo o Mayfieldovi známo, byl to skutečný kretén. Byl také známý tím, že si od nikoho nic nenechal nakecat. Pokud se chci prosadit v tomto světě, kde dominují muži - hrdlořezové, musím změnit taktiku, nebo se vzdát kariéry, která stejně nikam nevede.
"Podívejte, oceňuji, že jste přišel, pane Townsende, ale raději bych mluvila s regionálním viceprezidentem. Prosím řekněte panu Mayfieldovi, aby mi zavolal, jakmile bude sám připravený. Přeji Vám pěkný večer." Popadla jsem svojí kabelku a kabát z opěrky, seskočila z barové stoličky a zamířila k východu, když mě popadly silné prsty za paži. Ztuhla jsem v pohybu.
"Nezapomeňte si Váš deštník. Nechceme přece, aby ten Váš krásný obličej zmokl," zašeptal mi do ucha, a tím mi poslal skvělé chvění do mého těla. Co bylo s tímto mužem a šeptáním? Nemohlo mluvit jako normální lidi? Natáhla jsem se kolem něj a vytrhla mu deštník z ruky. Bez ohlédnutí jsem pochodovala z baru a držela hlavu vysoko. Teprve když jsem se dostala na parkoviště, zastavila jsem se a konečně se dlouze nadechla.
Noční vzduch byl chladný. Pokrčila jsem rameny v kabátě a spěchala jsem odemknout dveře od mého Chevroletu. Bylo to staré auto, ale byl to dárek k promoci od mého nevlastního otce, takže jsem ho milovala.
Zařadila jsem první rychlostní stupeň a vyjela z parkoviště. Můj pohled se zastavil na cizinci, tyčícího se ve dveřích baru, který mě sledoval, do té doby než jsem projela kolem něj.
Sleduje mě? Můj zrychlený tep jsem nedokázala zpomalit. Zmáčkla jsem plyn až na podlahu a vystřelila dopředu. Motor protestoval, ale mě to bylo jedno. Ať už to byl jeho obchodní partner, nebo ne, rozhodla jsem se, že už ho nemám v úmyslu znovu vidět. Byla jsem rozhodně ten typ ženy, která by podlehla pevnému tělu a zemřela pro dolíčky.
Dojela jsem k malému bytu v Brooklyn Heights za méně než hodinu, a zaparkovala jsem naproti pětipodlažní budově, která byla mým domovem od té doby, co jsem před dvěma roky absolvovala vysokou školu. Ulice byla vlhká a opuštěná. Pouliční lampy v přední části budovy svítily na ocelové dveře, které vedly do úzké haly a vestibulu. Hlídala jsem, abych nešlápla do velké dešťové louže, vylovila jsem klíče z mé kabelky a pak jsem vyjela výtahem do pátého patra.
Moje spolubydlící a nejlepší kamarádka, Sylvie, nebyla doma. Od té doby co získala práci snů, nikdy nebyla doma před půlnocí. Byla jsem naučená jít do všeho na stodeset procent, ale Sylvie tvrdě pracuje na zcela jiné úrovni. Šla do všeho naplno, obětovala svoje koníčky, přátelství a zdraví tím, že dělá neplacené přesčasy ve snaze nějakého uznání. Když jsem zahájila jakékoli pokusy o to, aby si uvědomila, jak je to nezdravé, bylo to marné, ale nehodlala jsem se vzdát.
Odložila jsem deštník do mosazného držáku a mojí kabelku a kabát jsem odhodila na starý stůl v chodbě, shodila jsem své boty a směřovala jsem do kuchyně nalít si pro sebe zaslouženou sklenku vína. Byla jsem v polovině mé druhé skleničky, když se otočily klíče v zámku a Sylviina blonďatá hlava se objevila v mém zorném poli.
"To je překvapení!" Vstala jsem a ukázala na svou sklenici. "Chceš jednu?"
"Radši celou láhev." Zhroutila se na pohovku vedle mě a natáhla si své dlouhé nohy. Prohlížela jsem si její pruhovanou sukni, která jí sahala těsně nad kolena až k obličeji a vlhkým, blonďatým vlasům. Něco bylo jinak. Její řasenka byla rozmazaná. Pleť pod jejíma modrýma očima byla nateklá a červená jako by brčela, což bylo nemožné. Sylvie nikdy nebrečí. Po dobu šesti let, co jsme nejlepšími přítelkyněmi, jsem u ní nikdy neviděla ani jednu slzu. Nikdy nevypadala jinak než dokonale a šťastně.
Posadila jsem se a okamžitě vycítila, že něco není v pořádku. "Co se stalo?"
"Mám padáka."
"Cože?"
Vzala si skleničku z mé ruky a vyhltla ji na jeden velký lok. "Vykopli mě. Říkali něco o tom, že nepotřebují dalšího internistu. Bla, Bla." Koulela očima. "Cokoliv."
"Oh, blbost." Zatřásla jsem hlavou v nevíře. "Ale ty jsi pracovala tak tvrdě."
"Vím to, dobře? Ale víš co? Jsem v pohodě. C´est la vie. Čas na změnu." Vyskočila a přes její rty se šířil úsměv.
"Pojďme!"
Přimhouřila jsem oči. Byl to takový způsob, když se chtěla vyhnout něčemu nepříjemnému. "Počkej!" Popadla jsem ji za ruku a přitáhla jí zpátky na pohovku. "Neměla by si mi říct všechno?"
Znovu obrátila oči v sloup.
"Vysyp to," řekla jsem.
Stiskla ústa do úzké linky.
"Sylvie," pobídla jsem ji.
"Fajn. Spala jsem se šéfem."
Poklesla mi čelist. "Ne."
Přikývla. "JO, udělala jsem to. Jeho osobní asistent, který je nejlepší kamarád jeho ženy, nás začal podezřívat. Takže ten parchant začal být nervózní a rozhodl se mě zbavit."
"Je to vůbec legální?"
Bylo?
Sylvie pokrčila rameny. "Pravděpodobně ne, ale je to malý svět, a já potřebuju doporučení, jestli chci dostat někdy další takovou práci."
"Ten parchant," opakovala jsem její slova. Sylvie byla nejchytřejší člověk, kterého jsem znala. Absolvovala jako nejlepší ze třídy, a každá firma, by byla ráda, kdyby jí měla. "Najdeš něco jiného." Neměla jsem o to pochyb.
Ušklíbla se. "Jo, jen mi příště připomeň, abych nespala se svým šéfem, bez ohledu na to jak je žhavý. Máš takové štěstí, že máš Seana. Není ženatý, a nelhal by o tom, že nespí v jedné posteli se svojí manželkou už dva roky. Takové klišé."
Ovinula jsem paže okolo Sylvie a ona si opřela hlavu o mé rameno, tak jak to dělala vždycky, když se s někým rozešla. Dělaly jsme to tak vždycky.
"Sean není dokonalý, jak víš. A já nechci žádný závazek."
"Aspoň, že je upřímný. To je víc, než se dá říct o většině kluků tam venku."
Zavolej mi romantiko, ale nemohla jsem nesouhlasit se Sylvií. Jistě ne všichni muži jsou lháři. Obrátila jsem oči, když jsem si pomyslela na všechny chlapy, kterým se zdálo, jak jsou skvělý úlovek. Sean - přítel, který nebyl připraven se někomu zavázat, a to jsem nebyla ani já, pro své vlastní důvody. Byl hezký, úspěšný, a chlap, na kterém jsem visela téměř rok, i když jsem věděla, že je to slepá ulička. Pokud chcete jeho "pojdmě si vrznout tu a tam" vztah pak to bylo asi všechno, co jsme měli: jakási kamarád s benefity věc.
Míň z přítele, více ze sexuálního kamaráda.
Potkali jsme se, když Sylvie nechala svojí kabelku v baru, když byla opilá. Sean ji našel, a když se objevil na našem prahu, měla to být ona, která by mu poděkovala a ne já. Nicméně, Sylvie skoro hodinu zvracela v koupelně…takže Sean se setkal namísto s ní se mnou. Sedli jsme si ihned, a opravdu jsem si myslela, že by to mohl být materiál na dlouhodobý vztah. Jak se ukázalo, dokonce naplánovat víkendový pobyt pro něj byl příliš velký závazek. Nemohla jsem si vzpomenout, kdy naposledy jsme šli na romantické rande. Ve skutečnosti, nemohla jsem si vzpomenout, kdy měl v plánu nějaký druh události, která nezahrnovala opilý večer s našimi přáteli.
Hned na začátku mi Sean dal jasně najevo, že budeme otevření, ale já s tím byla v pohodě, protože mi to vyhovovalo. Kolem něj jsem se cítila, jako bych mohla být sama sebou. Když jsme mluvili, zdálo se, že čas rychle letí, a my bychom mohli mluvit celou noc. Dobře neměla jsem chvění v břiše ani motýlky, ale na druhou stranu tohle určitě neexistuje mimo romány Barbary Catland.
"V každém případě," pokračovala Sylvie, vytrhnutím z mých myšlenek. "Jaká byla tvoje schůzka s tím chlapem?"
"Mayfield," osvěžila jsem jí paměť.
"Mayfield," opakovala."
"Ani nezačala." Mávla jsem rukou, rozhodla jsem se vyhnout této konkrétní situaci. "On se neobjevil."
"Vypadá to, že obě potřebujeme něco k pití." Sylvie vyskočila na nohy a natáhla se ke mně. Zaváhala jsem. Mohla jsem být nezaměstnaná, ale práci ještě mám. Zatímco by to bylo skvělé se pohybovat v newyorských barech a popíjet margaritu o půlnoci, neměla jsem jako Sylvie platinovou Visa kartu, která jí používala s laskavým svolením jejího otce. Musela jsem vstávat a dělat svou práci.
"No tak, baby." Věděla, že mě rozesměje s tím falešným britským přízvukem. "Zapomeňme na tenhle zatracený den." Mé rty se zachvěly. "Vrátíme se za okamžik." Což bylo v Sylviině slovníku ekvivalent pro celonoční tah. Ale byla jsem její nejlepší kamarádka, potřebovala mě. Byla by to samé udělala i pro mě. Samozřejmě moje rozhodnutí nejít nemělo nikdy šanci.
Zakroutila jsem očima, zavrtěla hlavou a následovala jí ke dveřím. Chladný noční vzduch mi bičoval vlasy. Naštěstí naše "picí" místo bylo hned za rohem, takže jsme nemusely čelit chladu tak dlouho, jen do té doby než jsme se usadily na naše oblíbené místo, obklopené nesčetnými obdivovateli a několika panáky tequily s limetkou.

******

 

59 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Mirka Mirka | 16. prosince 2015 v 21:15 | Reagovat

Moc ti děkuji za skvělý překlad!!☺

2 Ifea Ifea | 16. prosince 2015 v 22:10 | Reagovat

Děkujemeee, super :-)

3 Klara Klara | 17. prosince 2015 v 11:18 | Reagovat

Velmi pekne dakujem za preklad :-) :-) :-)

4 Lenka Lenka | 19. prosince 2015 v 9:25 | Reagovat

díky za překlad :-)

5 Petra Petra | 28. prosince 2015 v 12:37 | Reagovat

Tak je to jasné,  další super knížka, kterou budu číst :-)

6 Hana Hana | 2. ledna 2016 v 22:27 | Reagovat

děkuju za překlad :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama