MMM - 3.kapitola

9. prosince 2015 v 10:04 | Marta |  Maybe Matt´s Miracle #4

3. kapitola


Skylar



Nevím, proč tady je, ale vím, že nemůže zůstat. Máma si posune černý-zahalující klobouk z očí a usměje se na mě. "Dobré odpoledne, drahoušku," říká, nakloní se jen tolik, aby se mě nedotkla, když umisťuje vzdušný polibek na mou tvář. Její dech páchne po skotské a trochu se kymácí na nohou.
"Co tady děláš?" zasyčím. Zatlačím matku zpátky k autu, dokud nestojí v otevřených dveřích. Její řidič vypadá nesvůj a okamžitě je mi ho líto.
"Přišla jsem vyjádřit úctu, drahá," říká. Její hlas kape jako med, ale moje matka nemá v sobě žádnou sladkost.
"Vrať se zpátky do auta, matko," říkám. Dělám kvapný pohyb rukou.
"Tohle není způsob, jak zacházek s tvojí matkou," říká. Něco ze sladkosti opustilo její hlas, ale masku nesundala. V každém případě ještě ne.
"Matko," varuju ji se zavrčením.
Povzdychne si. "Jen jsem chtěla vyjádřit svou úctu," říká znova.
"Pošli kartičku," říkám.
Podívá se přes hřbitov ke hrobu a přimhouří oči. "Jsou tohle ty děti?" ptá se. Její tvář se nakrčí, jako kdyby ucítila něco špatného.
"Ne," říkám.
"Pak buď tak milá a řekni mi, které z nich to jsou, drahoušku," říká. "Chci se s nimi setkat."
"Ne," vyjedu.
"Rachel," můj otec rychle kráčí k nám.
"Oh, ahoj," zaštěbetá máma.
"Jdi do auta, Rachel," říká. Bere mámu za loket a strká ji dovnitř.
"Ale," prská. Zavírá za ní zadní dveře a osloví jejího řidiče, který stojí v pozoru u auta.
"Jeďte," říká.
"Ano, pane," odpoví muž a vklouzne na sedadlo řidiče.
"Zavolám ti zítra," říká táta. "Musím ji tady odtud dostat," vysvětluje.
Přikývnu. "Proč vůbec přišla?" ptám se víc sebe než jeho.
"Protože nemá pod kontrolou tuhle část mého života," odpoví rutinně.
Dívám se na tátu. "Přemýšlel jsi někdy, jaký by byl tvůj život, kdyby sis nevzal matku?" vyhrknu. Nemám ponětí, odkud se to vzalo.
Přitiskne mi opravdu rychle rty na čelo. "Nikdy, protože pak bych neměl tebe."
Sevřou se mi vnitřnosti a zatočí hlava. "Cože?"
"Skylar, miluji tě," říká. Pak vklouzne do auta k matce a vyrazí ze hřbitova. Dívám se, dokud jejich zadní světla nevyblednou v dálce.
"Všechno v pořádku?" ptá se hlas, jak jde ke mně. Podívám se a vidím Matthewa Reeda a čtyři lidi, kteří vypadají pozoruhodně jako on.
"Fajn," říkám, rukou žoviálně máchnu ve vzduchu, protože nevím, co s nimi dělat. "To byla jen moje matka, která se snažila vecpat někam, kam by neměla."
Matt přimhouří oči, ale nic neříká. Ukáže k mužům za ním, představujíc jednoho po druhém. "Moji bratři - Paul, Logan, Sam a Pete." Každý z nich se natáhne, aby si potřásl s mou rukou. Jsou tu s nimi také tři ženy. "A tohle je Loganova žena, Emily, a Reagan už znáš." Setkala jsem se s Reagan náhodou v den, kdy Kendra zemřela. Jeli jsme spolu autem.
Ta poslední, pěkná, černovlasá dívka s tetováním na straně krku, udělá krok dopředu s napřaženou rukou. "Friday (přelož. pátek)," říká.
"Je sobota," prohlásím.
Směje se. "Ne, moje jméno je Friday," objasňuje. Nakloní se k největšímu z bratrů - myslím, že se jmenuje Paul, ale jsou si tak podivně moc podobní - a obejme ji rukou kolem ramen. "Pracuji s těmito velkými hlupáky v tetovacím salónu."
"Tetovací salon?" říkám. Musím znít jako papoušek, protože se zdá, že všechno, co jsem schopná dělat, je opakování toho, co všichni ostatní říkají.
"Reed's," říká Matt. "Všichni tam pracujeme."
"Oh," vydechnu. Obvykle jsem mnohem víc výmluvnější než tohle. Alespoň doufám, že jsem.
Rozhlédnu se kolem bratrů a vidím stát Setha s jeho sestrami. Každou z nich drží za ruku. Všichni ostatní už hřbitov opustili. Byli jsme tu tak dlouho?
Matt pokyne od jednoho bratra k dalšímu. "Chystali jsme se jít na koláč," říká. "Mysleli jsme, že možná budete chtít jít s námi."
New Yorská pizza je jedno z mých oblíbených jídel. "Já nevím," vytáčím se. Seth přišel blíž s jeho sestrami, takže se na všechny podívám. Tváří se nadějně. Za ten týden jsem ho neviděla projevovat zájem o nic jiného, kromě blaha jeho sester. Zvednu obočí, ptám se ho, co by chtěl dělat.
Přikývne. Pak se podívá pryč, téměř jako by se bál cítit naději. Dívá se směrem k rakvi, která byla spuštěná do země.
"Rádi bychom se k vám připojili," prohlásím.
Joey vzhlédne na Setha a zeptá se, "Přijde maminka?"
Seth se snažil těm maličkým celý týden říct, že je maminka pryč a nevypadají, že by chápali koncept smrti. Pořád očekávají, že projde dveřmi.
"Ne," říká Seth a vidím ho ztěžka polknout. "Maminka nemůže přijít."
"Možná později," říká tiše Joey, její tvář poklesne. Seth ji zvedne a dá si hlavu na jeho rameno. Mellie ho vezme za ruku a jdeme k pohřebním vozům.
"Rico je jen o pár bloků dál," vysvětluje Matt, dívajíc se k autu, jako by ho mělo kousnout. "Chceš se tam s námi setkat?"
"Půjdeme s vámi," říká Seth a všichni vyrazí směrem k pizzerii. Rozhlédnu se a myslím, že uvidím Philipa, mého přítele, ale musel odejít. To mě nepřekvapuje, ani v nejmenším. Vytáhnu telefon a pošlu mu rychlou textovou zprávu.
Já: Kde jsi?
Zastrčím telefon zpátky do kapsy.
Všichni se seřadíme do řady, já s Mattem jdeme bok po boku na konci.
"Jak to jde?" zeptá se.
"Hrozně," přiznávám a cítím, že obávané slzy mě pálí v očích. Matt vytáhne kapesník a nabídne mi ho. Vezmu si ho a poklepu si s ním oči. "Je to prostě těžké. Děti mě neznají a Seth opravdu nemá zájem nechat mě ty maličké poznat. Nenechá mě ani číst jim před spaním pohádky. Vaří, uklízí, pere, dělá všechno a já se nikdy v životě necítila víc k ničemu." Vzhlédnu a uvědomím si, že Matt poslouchá. Opravdu, skutečně poslouchá.
"Seth se staral o sestry už dlouho předtím," říká Matt tiše. "Je zvyklý dělat všechno sám. Dělal to, když byla máma na chemoterapii. A dělal to celou dobu její léčby. Je to pro něj normální. Nevadí mu to, protože to je to, co zná."
"Ty malé se ptají, kdy se vrátí, jako kdyby byla na dovolené nebo v kanceláři." Moje hrdlo je tak ucpané, že mám pocit, že se začnu dusit.
Zamračí se. "To musí být těžké," říká.
"Jen si přeji, abych věděla, co tady mám dělat," přiznávám. Nemám ponětí, jak být máma. Nevím, co dělat s horečkou, a stěží zvládnu vyměnit plínku. Díky bohu, že ta maličká je téměř naučená na nočník. Ačkoliv se učím vyměňovat plínky z čiré nutnosti. Dáte ji nakřivo a jste v háji.
"Chystáš se nechat si je?" zeptá se.
"Nevím, co budu dělat," přiznávám. "Prostě nevím. Ještě nemusím jít zpátky do práce. Nechávají mě pracovat z domova. No, ne z mého domova - Kendry domova."
"Pořád tam zůstáváte?" ptá se.
Přikývnu. "Pro teď. Myslela jsem si, že by bylo pro ně lepší mít nějaké známé místo, obklopené svými hračkami, mít svoje postele a dokonce i věci jejich mámy. Alespoň pro tuto chvíli."
Matt mě sevře za loket a zastaví se. "Skylar," říká.
"Co?" dívám se do jeho modrých očí a téměř se polekám intenzitou jeho pohledu.
"Můžeš je milovat? Opravdu milovat? Protože není žádná hanba přiznat, že je nechceš nebo že se o ně nemůžeš starat. Zaslouží si víc."
"Zaslouží si něco lepšího než mě," zašeptám. "Ale jsem všechno, co mají." Popotáhnu, protože si prostě nemůžu pomoct. "Upřímně, Matte," říkám, "nedokážu udržet při životě ani pokojovou květinu. Co si myslím?"
Odhrne mi pramen vlasů z čela. "Chceš vědět, co si myslím?" ptá se.
"Co?" vydechnu. Jsme uprostřed přeplněné ulice, ale nikdy jsem se necítila tak oddělaná od zbytku světa.
"Myslím, že to zvládneš. Věřím v tebe."
"Proč?" ptám se. "Ani mě neznáš."
"Protože se staráš," říká. "To je vše, co děti potřebují. Někoho, kdo se o ně postará."
"Máš děti?" zeptám se.
Zavrtí hlavou, až mu vlasy padnou do očí. "Ne. Můžu si někdy půjčit ty tvoje?"
Směju se. "Tak nějak jako šálek cukru?"
Vrtí hlavou. "Nepřinesl bych šálek cukru nazpátek. Děti na druhou stranu…" Nadzvedne a nechá klesnout ruku, jako kdyby vážil jeho slova.
Směju se.
"Nemůžu mít děti," prohodí. "Přinejmenším šance jsou mizivé." Přiloží ruku, když chci otevřít pusu a na něco se zeptat. Vím, že měl rakovinu, ale nevím, jaký druh nebo jaká je jeho prognóza. "Nebýt schopný něco mít, má opravdu tendenci způsobit, že to chceš ještě víc." Ukáže na Sethovo záda. "Podívej, získala jsi tři najednou a já nemůžu mít ani jedno." Zachechtá se a šťouchne mě ramenem do mého. Pokračuje v chůzi a já zůstávám vedle něj. "Jak se ohledně nich cítí tvůj přítel?" zeptá se.
Pokrčím rameny. "Ve skutečnosti jsme o tom nemluvili."
"Nemyslíš, že byste měli?" Nakrčí obočí, když se na mě podívá.
"Je to složité."
Matt se zhluboka nadechne. "Musím se k něčemu přiznat," říká. "Chceš to slyšet?"
"Jistě."
"V kostele, když jsem vzal tvou ruku, nebylo to jen proto, že se třásla."
Moje srdce klopýtne, ale už jsme dorazili k restauraci. Zavede mě dveřmi dovnitř s rukou na kříži na mých zádech a čas na konverzaci je pryč. Kecy.
 

73 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 lenka lenka | 9. prosince 2015 v 10:46 | Reagovat

dakujeeem za dalsiu kapitolku :D  :D

2 Blanchet Blanchet | 9. prosince 2015 v 10:47 | Reagovat

děkuji za další kapitolu,Matt je prostě zlatíčko :-)

3 S S | 9. prosince 2015 v 11:04 | Reagovat

Dik za preklad :-)

4 Iva Iva | 9. prosince 2015 v 12:02 | Reagovat

Moc děkuji za skvělý překlad :-)

5 Evudar Evudar | 9. prosince 2015 v 12:10 | Reagovat

Díky moc, skvělé :-)  :-)

6 Mirka Mirka | 9. prosince 2015 v 12:22 | Reagovat

Moc ti děkuji za skvělý překlad!!☺😀

7 Yanica Yanica | 9. prosince 2015 v 12:40 | Reagovat

Srdečná vďaka za preklad... :-);-)

8 galipeko galipeko | 9. prosince 2015 v 14:04 | Reagovat

dakujem :-)  :-)  :-)

9 Gabo Gabo | 9. prosince 2015 v 16:40 | Reagovat

Ďakujeeem :-) :-)

10 Jani Jani | 9. prosince 2015 v 20:13 | Reagovat

Ďakujem za preklad :-)

11 Aendera Aendera | 9. prosince 2015 v 21:34 | Reagovat

Díky moc za další kapitolu

12 Adriana Adriana | E-mail | 9. prosince 2015 v 21:36 | Reagovat

Děkuji za překlad :-) Matt a Skylar jsou spolu prostě boží

13 Petra Petra | E-mail | 10. prosince 2015 v 5:23 | Reagovat

Diky moc za uzasne preklady chtela bych te moc poprosit o zaslani dalsich tvych prekladu az budes moct cteni je skvely relax.Dekuji moc Petra :-)  :-)  :-)

14 Jana Jana | 10. prosince 2015 v 9:33 | Reagovat

Díky moc :-)

15 Katka Katka | 10. prosince 2015 v 10:22 | Reagovat

Úžasné, krásne a strašne smutné. Ďakujem za preklad :-)  :-)

16 jajana jajana | 10. prosince 2015 v 10:50 | Reagovat

Vďaka za preklad a teším sa na pokračovanie :-)

17 Lenka Lenka | 11. prosince 2015 v 20:07 | Reagovat

díky za překlad :-)

18 ada ada | 27. prosince 2015 v 17:58 | Reagovat

ďakujem :)

19 Andrea Andrea | 29. prosince 2015 v 20:39 | Reagovat

Ďakujem :-)

20 MichaylPrencenat MichaylPrencenat | E-mail | Web | 5. září 2017 v 15:39 | Reagovat

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama