Dylan - 7.kapitola 2/2

13. prosince 2015 v 22:48 | Iva (kor Yanica) |  Dylan #4
*


Klesající spirála mých myšlenek je přerušena zvoněním mého mobilu. Vyndám ho z batohu a stisknu tlačítko Přijmout.
"Erin. Je všechno v pořádku? Kde jsi?"
"Tess, promiň!" Zní bez dechu. "Úplně jsem zapomněla, že máme jít na kafe, a když nám Dylan řekl, co se stalo, řekla jsem mu, že vezmu Milese domů osprchovat a převléknout, a pak do školy, a teď je příliš pozdě, abychom se setkali."
O čem to mluví? Řekl ji Dylan, co se mezi námi stalo?
"To je v pořádku. Ale, Erin…" Otevřu pusu, zavřu jí a zkusím to znovu. "Co tím myslíš o Dylanovi? Co se děje?"
"Teo byl včera opět nemocný, takže ho Dylan vzal na pohotovost, a ukazuje se, že je to mnohem vážnější, než si mysleli. Lymfatická hořečka, nechali si chlapce v nemocnici, dokud neudělají úplnou baterii testů, a Dylan zůstává s ním. Ale Miles musí jít do školy, Dylan nemá auto, takže dnes zavolal znovu a poprosil nás, jestli bychom mohli pomoct."
"Aha." Vůbec mi nevolal včera, nechtěl pomoc. Samozřejmě, že ne. Jsem poslední, koho chce vidět. "Žádný problém."
"Ahoj." Zní rozptýleně. Zajímalo by mě, jestli řídí. "Řekla jsem Dylanovi, že bych mohla vyzvednout Milese ze školy, ale prostě jsem si neuvědomila, že učím v té době nového studenta. Mohla bys ho vyzvednout? Pokud nemáš vyučování. A pokud ti to nevadí. Myslím…"
"Nepůjdu do třídy," zamumlal jsem.
"Proč ne?"
Sakra. "Já… Mám na mysli, že jsem odešla z vysoké školy. Poslouchej," Spěchám říci, když Erin vzdychá v telefonu. "Vyzvednu Milese. Jen mi řekni kdy."
"Tess…"
"Prosím tě, Erin. Nechci teď mluvit o vysoké škole."
S povzdechem mi řekne adresu a čas. "Až, co ho vyzvedneš, vezmi ho k sousedům Dylana. Miles tam zůstane přes noc. Musím jít. Promluvíme si později, a děkuji!"
Zavěsí, a já se dívám na mobil.
Tolik k Dylanovi, že je dávná historie. Tolik tedy k zabránění průniků. Pro rozhodování o tom, aby mi to bylo jedno. Jedním slovem potíže o něm, a dostavím se, se vším pomoci.
Ne. To není totéž. Já prostě jdu pomoct s jeho bratrem. Nic víc. Právě dnes.
Starostlivá a roztržitá, vezmu tašku a jdu.

***


Můj objev dne je, že Miles vypadá hodně podobně jako Dylan. Je to skutečná miniatura svého bratra. Zastaví se, když mě vidí čekat u školní brány a zamračí se.
Zamávám a usměju se. Je těžké, abych se, navzdory sobě mračila. On je pitomě roztomilý. Bude lámat srdce, až vyroste.
Stejně jako jeho starší bratr.
"Ahoj, Milesi," řekla jsem, když se přiblíží natolik, aby mě slyšel. "Jsem tady, abych tě odvezla domů."
"Kde je Dylan?" Ptá se, stále nepřátelský.
"V nemocnici s tvým bratrem."
"A Erin? Měla mě vyzvednout."
"No, ona má práci a požádala mě, abych to udělala." Studuji malou tvář a řekla jsem impulzivně, "a já jsem to ráda udělala." šťastná, že ano."
Pozoruje mě skepticky, když jsem ho vedla cestou do mého džípu. "Ty jsi?" Zeptal se konečně, když leze do auta.
"Jo. Proč?"
Chvíli nic neříká. Sám si zapne pás a vezme svůj batoh, když mu ho podám. "Myslel jsem, že se ti nelíbíme," říká, když jedeme autem.
Podívám se na něj krátce. "Cože? Proč si to myslíš?"
"Nikdy jsi nás nenavštívila. Ne jako Dylanovi ostatní přátele."
Žvýkám svůj spodní ret. "Přišla bych vás navštívit, pokud by mě Dylan pozval."
On mi posílá široký oční pohled. "Proč ne?"
Člověče. "Já nevím. Možná, že mě nemá rád."
"On tě má rád," říká Miles tiše, dívá se z okna. "Je jen hloupý."
Odfrknutí mi uniká. "To snad, ne? To nebylo hezké na tvého bratra."
"Myslím, že je hloupý na mysli, když řekl, že tě nemá rád."
"Proč to?"
"Má tvoji fotku na stěně jeho ložnice. Občas sedí a dívá se na ní, a vypadá smutně. Viděl jsem ho. Ne, že," rychle dodá, "že jsem…"
"Ty jsi ho špehoval?" Jsem ohromena tím, co mi říkal. Dylan má moji fotografii na zdi? A on sedí a dívá se na ní?
"Jo, to ne." Miles se pořád nedívá na mě. "Ale já někdy jdu okolo jeho dveří. Ty víš."
Přikývnu. Ten kluk zní jako dospělý. Jak je to možné? Je to to, co se stane, když vás rodiče opustí a váš starší bratr vás vychovává?
Ale pak si kazí dojem, když říká: "Můžu mít čokoládovou zmrzlinu, než pojedeme domů?"
Jak můžu říci ne? Jedu s Milesem k cukrárně, podle jeho pokynů. Koupíme zmrzlinu, a jdeme si sednout zpátky do džípu. Když začne olizovat kornout zmrzliny, jsem zvědavá, jestli nebude mít bolesti břicha z hodně zmrzliny, nebo…
"Už jsi měl oběd?"
Pokrčí rameny. "Ještě ne."
Do prdele. "Podvedl jsi mě, víš?"
"Jsi dospělá. Měla bys to lépe vědět." Zamrká, a je tak stejný jako Dylan, až mě bolí na srdci.
"Uděláš ze mě blázna ještě jednou…" zamumlala jsem, když jsem nastartovala motor.
"Znamená to, že mě zase budeš vyzvedávat ze školy?" Ptá se a snaží se, aby to vyznělo nenuceně.
Strnu. Co to dělám? "Já nevím. Možná, pokud nebude tvému bratrovi lépe a Dylan nebude mít čas."
"Dylan nemá auto. Jezdím domů autobusem."
"A proč ne dnes?"
Chvíli nic neříká, líže zmrzlinu, myslím si, že nebude odpovídat. Ale pak říká: "Jsou tady děti kluci z několika ulic, kteří mě někdy rádi mlátí."
"Proč?"
"Jednou mi nadávali do sirotků, a já je zbil. Tak oni si přivedli svoje kamarády, a teď čekají na mě."
Ježíši.
"Dylan tam chce být, ale on musí pracovat, tak…" Znovu pokrčí rameny, a moje srdce teď bolí z jiného důvodu.
"Je mi to líto, Miles."
"Není to tak zlé," říká, a já jsem zatnula zuby.
"Dylan by se neobával, kdyby to nebylo špatné."
Nic neříká.
Dojeli jsme domů a zastavili u brány. Pane bože, místo vypadá hrozně, zchátrale, dvůr zarůstá vysokým plevelem. Nebyla jsem tu roky.
Miles se na mě podívá a pak začne pracovat na své zmrzlině. Nevypadá, že chce vystoupit. "Není to tak zlé," říká po chvíli.
"Ne?"
"Dylan dělá vše, co může." Jeho tvář je vážná, když to říká. "Někdy jsem na něj naštvaný. Myslím, že zapomíná na mě. Ale myslím si, že je jen unavený."
Unavený. Péče o dvě děti, problémy, práce, to není snadné. Není divu, že vypadl z vysoké školy. "A tvůj táta?"
"Nikdy není tady." už ne."
Chci obejmout chlapce, ale nemám odvahu, ne, když jeho pohled je stále plný podezření. On mě sotva zná. "Dylan tě moc miluje."
"Já vím," řekl vážně. "Řekl mi."
Něco, co mi řekl, když jsme byli spolu ve čtrnácti a věřila jsem mu. Jaký blázen jsem byla.
Vidím souseda, jak na nás čeká a mává. Miles mi poděkuje za zmrzlinu, a já roztržitě zamávám zpátky. Dívám se, jak jde, soused chytil Milese kolem ramen, a vejde s ním do jeho domu.
Otočím auto a vracím se k mému bytu, směrem k rozhodnutím, které musím dělat o ve svém životě.

***


Máma mi volá, když řídím, ale já s ní nechci mluvit, nakonec se rozhodnu vzít telefon.
"Miláčku," řekla a její hlas byl sotva slyšitelný v telefonu. "Otec mi říkal, že jsi byla dnes v jeho kanceláři."
Bylo to dnes ráno? Připadá mi, že uplynulo spoustu let. "Co chceš, mami? Pokud voláš, abys změnila můj názor na cokoliv, zapomeň na to."
Nastane dlouhá pauza, a já spolknu svoje podráždění. Máma byla vždy loutka mého otce, jeho hlásná trouba, a já nejsem v náladě, ne po tom, co jsem dnes slyšela.
"Je mi líto, miláčku," řekla, a z nějakého důvodu, který mě nutí prasknout.
"Proč? Pro S tvojí manipulací mě táta nutil jít na slavnost, aby mě mohl táta předat Seanovi?"
"Líbilo Choval se Sean chovat se k tobě špatně?"
Bože, jak často jim to mám říkat? "Ano, choval."
"Je mi to moc líto, Tesso."
K čertu. "Je pravda, že víš o tátově nevěře?" Neodpovídá, a já nevím, jak se mám cítit po tom. "Jak dlouho už to trvá?"
"Není to tak," říká tiše.
"A ty jsi v pořádku s ním? Myslela jsem, že jsi tátu milovala."
"Ne, miláčku. Nejsem si jistá, že jsem ho kdy milovala." A pak řekla, její hlas se třese, "musím jít."
Zavěsí, takže jsem v šoku, moudřejší, rozzlobená a smutná. Jak můžeme žít s někým, koho nemilujeme dvacet let?
No... Možná, stejně jako já, bych žila když jsem se devatenáct let se snažila potěšit lidi, kteří z toho nemají radost. Možná, že moje máma a já se příliš nelišíme po tom všem, a výsledek je zatraceně děsivý.
Projedu kolem přední části mého domu a kontroluju že auto, které vypadalo jako Seanovo je pryč. Ujistím se a pak vjedu do podzemního parkoviště. Chystám se zaparkovat, když můj mobil zazvoní znovu.
"Co teď, mami?" Řekla jsem, když jsem vypnula motor. "Nemáš ráda tátu, to už jsme řešili. Nebo mi ještě jednou chceš říct, jak líto je ti to?"
Ticho následuje, a já se zamračím.
Pak velmi mužský a povědomý hlas říká: "Tesso?"
"Dylan? To jsi ty?"
"Jo. Volán nevhod? "
"Ne. Vůbec ne. "Nemůžu si vzpomenout, kdy mi naposledy Dylan zavolal. Já jsem ani nevěděla, že měl moje číslo. "Je všechno v pořádku?"
"Cože? A jo. Jo. Poslouchej… " Odtahuje se od telefonu, mluví s někým v pozadí, pak se vrátí. "Díky za vyzvednutí Milese ze školy. To je opravdu od tebe milé."
Moje srdce vynechá jeden úder. "Nemáš zač. Je to pěkný malý človíček."
"On." Slyším slabý úsměv v Dylanově hlase, ale také spoustu vyčerpání. "Říká, že zapomněl své oblíbené pero v autě."
"Zapomněl?" Nevzpomínám si, že Miles vyndal cokoli z jeho batohu, ale nemohu na to přísahat. "Podívám se."
"Skvělý. Víš, jak jsou na tom děti s věcmi."
Vlastně, ne, ale já to neřeknu. "Hele, Miles mi řekl, tam jsou některé děti z ulice, které ho někdy zbili?"
"On ti to řekl? Sakra. "Povzdechl si. "Jo. Je to těžké sousedství."
Chudák dítě. Já nechci, aby byl znovu šikanován, ale co můžu dělat?
Žvýkám si vnitřní tvář. "Jdeš domů brzy? Jak je na tom Teo?"
"No, my ještě nejdeme domů." Vyčerpání je zpět, ztiší hlas. "Doktoři říkají, že má lymfatickou hořečku. Přenášenou klíšťaty. Ze zahradního plevele. Líbilo se mu tam hrát v létě, řekl, že je to jeho džungle. Nevěděl jsem, že…" Hlas se mu zadrhne, a moje srdce dostává legrační bodnutí. "Infikované klíště ho kouslo. Je to moje chyba, že je nemocný."
Vina. Vím, toho hodně o vině. Mohla bych napsat o tom knihu. "Nemohl jsi to vědět, Dyl. Neměl by ses obviňovat."
"Nezáleží na tom. Horečka mu klesá, ale oni ho tady chtějí nechat ještě jeden den. Nebude to mít žádné dlouhodobé vedlejší účinky, zdá se, že z toho vyšel dobře, ale bude muset brát antibiotika ještě měsíc."
Díky bohu. Málem zvracím úlevou. "To je skvělé. Udělal jsi dobře, Dyl. Ty se o něj staráš a on bude v pořádku."
"Kéž bych věděl, co sakra dělám," zamumlá, a zní to špatně. Zní poraženě. "Vzhledem k tomu, táta odešel, a já mám pocit, že… nemůžu dohnat."
"Vedeš si skvěle," řekla jsem, moje srdce je příliš těsné.
"Já nevím. Vzhledem k tomu, že Teo onemocněl, a Milese šikanují, já ztratil stipendium… Vypadá to, že to jde všechno do pekla."
Bože, to je nebezpečná půda. On dává jen průchod své frustraci, a padám pro něj znovu.
Nechoď tam, Tesso.
"Pomůžu ti zítra. Odvezu Milese do školy a vyzvednu ho znovu, když skončí."
"Opravdu?" Reliéfní barvy a jeho hlas. "Jsi si jistá?"
"Jo."
"Děkuji. Tess, já…" Odkašle si. "Uvidíme se kolem."
 

62 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Gabo Gabo | 13. prosince 2015 v 23:17 | Reagovat

Ďakujeeem :-)  :-)

2 Mirka Mirka | 13. prosince 2015 v 23:46 | Reagovat

Moc ti děkuji za skvělý překlad!!☺

3 zita zita | 13. prosince 2015 v 23:53 | Reagovat

bože ja len dúfam, že sa nejako dajú konečne dokopy, že sa Tessa nasťahuje k Dylanovi a pomôže mu s chlapcami :-D dík za super preklad a už sa teším na pokračovanie :-)  :-)

4 Ifea Ifea | 14. prosince 2015 v 0:34 | Reagovat

Moc děkuji :-) Těším se na pokračování :-)

5 Evudar Evudar | 14. prosince 2015 v 7:01 | Reagovat

Díky moc za za oba překlady a korekci :-)  :-)

6 Jana Jana | 14. prosince 2015 v 7:11 | Reagovat

Díky moc :-)

7 danje danje | 14. prosince 2015 v 7:25 | Reagovat

Mooooc děkuji, holky. :-)  :-D  :-P
Knížka je SUPER. ;-)

8 galipeko galipeko | 14. prosince 2015 v 8:28 | Reagovat

dakujem :-)  :-)  :-)

9 Renca Renca | 14. prosince 2015 v 14:49 | Reagovat

Děkuji, za korekci i překlad. Moc jsem se těšila na další kapitolu, super. :-) :-)

10 Paja Paja | E-mail | 17. prosince 2015 v 6:52 | Reagovat

dekuji za preklad :-)

11 Elča Elča | 17. prosince 2015 v 15:33 | Reagovat

Dík za překlad, pěkné :-)

12 Lenka Lenka | 20. prosince 2015 v 13:26 | Reagovat

díky za překlad :-)

13 Hana Hana | 3. ledna 2016 v 23:28 | Reagovat

děkuju za kapitolu :-)

14 Lucia Lucia | 23. listopadu 2016 v 14:02 | Reagovat

Prosím vás, kde mozem najst prelozene vsetky kapitoly? Pripadne ak niekto mate prosim poslali by ste mi na mail luciasmitkova@gmail.com? Veľká vďaka

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama