BFL - 8.kapitola

7. prosince 2015 v 10:31 | Draza |  Beauty from Love #3

8 Kapitola


Jack McLachlan



Otevřel jsem dveře a Lana tam stála a poslouchala, protože je to, co zvědavý čubky dělají. Snažím se jí obejít, ale postaví se přede mne, blokuje útěk. Dám ji ruce na ramena. Myslí si, že mám v úmyslu ji políbit, protože zavře oči a nakloní se, ale místo toho jsem ji posunul stranou.
Pevně tiskne moje bicepsy a zaryje své dlouhé drápy do mé kůže. "Slyšela jsem, co říkala. Tvoje žena tě nechce takového jaký jsi, ale já ano."
Čím více toho Lana řekne, tím víc si uvědomuji, jak moc ji nenávidím. Nemůžu uvěřit, že jsem kdy měl s touhle čubkou vztah. "Nebudu s tebou diskutovat o svém manželství."
Pokrčí rameny. "Vypadá to, že v tvém manželství není o čem diskutovat. Tvoje žena je znechucena osobou, kterou jsi-muž, kterého jsem vytvořila, podle jejích slov."
Přistupuje směrem ke mně. "Kdyby tě milovala, byla by v pohodě s tím, jaký jsi."
Nadále si ji držím na délku paže. "Přestaň. Nechci to slyšet."
"Mě by nevadilo kdyby jsi měl jiné ženy. Mohl bys je i přivést do naší postele kdykoli bys chtěl." Usměje se a pokyne směrem ke dveřím ložnice Evana a Emmy.
"Přišla jsem na to, že se mi to líbí. Možná, že by jsme to ty,já a Laurelyn mohli zkusit."
Co je to s ní děje? "Praštil jsem posledního člověka, který něco podobného navrhl."
"Můj vkus od té doby jsme byli spolu dozrál. Líbí se mi to drsně."
Neočekávaně do mě strčí. Jsem zaskočen a narazím zády do zdi s hlasitým žuchnutím.
"Takže pokud bys mi to dovolil, ukázala bych ti to."
Ona to není jen děvka, ale i blázen. "Jsi magor a já jsem tady skončil."
Zatlačím ji a snažím se utéct, ale uzamkne mě rukama, táhne mě s ní proti zdi. Klopýtnu a přistanu hrudníkem na jejím, což způsobuje další hlasité bouchnutí.
"Vidíš? já věděla, že se ti to bude líbit drsně."
Pevně mě drží a její záměr není žádné tajemství. Chce aby L otevřela dveře a takhle mě s ní viděla.
A dostane to, co byl její záměr.
Laurelyn stojí ve dveřích a zírá na mě jak jsem zapletený do náruče Lany. Jsem v prdeli-a ne způsobem jakým bych chtěl být.
"L. Není to tak, jak to vypadá." To je všechno co jsem schopen říct, než prolítne chodbou.
"Jaký zasraný klišé! Alespoň měj ke mě dostatek úcty a buď originální."
"Jejda," směje se Lana.
Nikdy v životě jsem nebyl k ženě násilný, ale musím bojovat s nutkáním, abych nevrazil pěst do této tváře. Ve chvíli, kdy mám pocit, jako bych mohl explodovat, praštím pěstí do zdi vedle její hlavy. Zvážní a do očí se jí vkradl strach. Zřejmě se vylekala toho co jsem udělal a toho co bych eventuelně mohl udělat jí. Dobře. Doufám, že se mi podařilo zastavit tu její hru.
"Už nikdy nechci znovu vidět tvou tvář."
Odstrčím se od ní a jdu najít svou ženu, když jsem vešel do kuchyně, vidím Evana dělat stále barmana.
"Viděl jsi tudy prijít Laurelyn?"
"Hmm ... jo. Myslím, že vyšla ze dveří do garáže." Hádám, že zavolala Daniela, a plánuje jak proklouznout ven. To se nestane pokud mám do toho co mluvit.
Bude to trvat minimálně dvacet minut, než se sem dostane, takže jdu ke dřezu abych si umyl své
zakrvácené ruce. Evan zvolá, "Whoa, brácho! Koho jsi praštil?"
Štípe to jak studená voda udeří do otevřené kůže.
"Ne, koho. Řekni Emmě, že si může vybrat novou barvu na chodbu, jestli chce, protože ji bude potřeba vymalovat."
"Předpokládám, že to není náhoda."
"Určitě ne. Laurelyn si myslí, že mě viděla dělat nějaký sračky s Lanou." Dokonce i já přiznávám, že to tak vypadalo. "Víš, že jsem nic neudělal. Ona to narafičila tak, aby to tak vypadalo."
"Věděl jsem, že má něco za lubem, když z čista jasna zavolala Emmě. Chtěla pozvánku na večírek, aby se mohla dostat k tobě a Laurelyn."
Emma příjde nahoru. "Kdo se chtěl dostat k tobě a Laurelyn?" Dívá se na moji ruku. "Oh peklo. Co se stalo?"
"Zasraná bouře jménem Lana." Nechci to znovu vysvětlovat. "Zasvěť Emmu. Já musím najít L a vysvětlit jí to."
Jdu do garáže a po Laurelyn ani stopa, tak jsem jí zavolal na telefon. Uslyšel jsem slabý zvuk
Havajského ztvárnění "Somewhere Over the Rainbow" a sleduju melodii směrem k nádvoří. Sedí u bufetového stolu a hrabe se v kabelce aby našla původce hluku. Jsem si jistý, že ho chce umlčet, abych nenašel její úkryt. Příliš pozdě.
Ona pláče a láme se mi srdce, nad tím jak můžu hádat co si představovala. "Odejdeš pryč, jestli víš, co je pro tebe dobré."
"Už jsem ti řekl, že vím co je pro mě dobré, a to jsi ty. Vždycky ty. To se nikdy nezmění." Chci jít k ní, ale bojím se, že mě odstrčí pryč.
"Opravdu? Protože jsi tak nějak vypadal, jako by sis myslel, že by pro tebe mohla být dobrá Lana, ještě před pár minutama."
"Dává smysl to, že bych od tebe odešel a asi o dvě sekundy později bych šukal s Lanou, když jsem věděl, že každou chvílí vyjdeš z ložnice a uvidíš mě? Přemýšlej o tom, L. Víš, že to narafičila. Stejně tak jak tě zahnala do úzkých." Zakýve hlavou jakože ne odpověď, ale ani nezpochybňuje mé tvrzení.
"Babe, to je pro tebe nemožné, aby tvoje hlava pobrala, kolik zlomyslných věcí je Lana schopná, protože tvoje srdce je tak dobrý a čistý. Věř mi, když říkám, že je jedovatá. A odhodlaná. Udělá cokoli, aby dostala to, co chce."
"A ona chce tebe."
"A tebe taky."
Vypadá zmateně, jak by měla být. "Cože?"
"Nejsem jediný koho by chtěla mít. Ona navrhla trojku." Vypadá jako , že čeká až jí řeknu, jestli jsem nabídku přijal nebo odmítl. Sakra, nemůžu uvěřit, že došla až bodu, že jí to musím potvrdit. "Řekl jsem ne."
Lana semnou po tom všem úspěšně vypekla.
"Myslím, že to dnes večer bylo jedno velké nedorozumění a já to chci uvést na pravou míru."
Klesnu před před L na kolena a vezmu ji za ruce.
"Nechci Lanu, i když se snažila, aby to vypadalo, jako že chci. Miluji tě. Ty jsi pro mě ta jediná."
"Tak by to mohlo být, ale já nejsem připravena říct, že je všechno v pořádku a dostat se přes to, co se právě stalo." Podívá se dolů a slzy ji padají z očí. "Já jsem jen tak ... zatraceně naštvaná."
Její slova vyjádřují hněv, ale její slzy, spolu se vzlykem, který následuje, mi říká, že je to něco jiného-bolest. Jak jsem se do tohodle dostal? Neudělal jsem nic špatného, ale cítím se jako bastard. Moje manželka je rozrušená a pláče, a já nevím, jak to napravit.
Světlomety vozu na nás zařáří, když Daniel přijíždí, a já zeptal, jestli mi dovolí, abych se vrátil domů s ní. Má ve zvyku, když je naštvaná říct abych odešel. Neodpoví hned a moje srdce buší. Povzdechne si. Vím, že chce pravděpodobně prostor, ale já od ní dnes večer pryč nechci. Myslím, že být od sebe by mohlo způsobit více škody než užitku.
"Prosím, nenuť mě zůstat někde jinde dnes v noci."
Sáhne po kabelce a vstává, takže já zůstal na kolenou. "No tak. Daniel čeká."
Na cestě domů neřekne ani slovo-a já taky ne. Můžu jen hádat co se jí právě teď honí v hlavě, ale mám takový pocit, že to není dobré.
Přijíždíme do apartmánu-našeho dočasného domova při návštěvě Sydney a já nemůžu uvěřit, že jsme takto strávili našeho prvního Silvestra jako manžel a manželka. Jdeme směrem k ložnici, následuji ji, a úplně očekávám, že mi zabouchne dveře před obličeje nebo mi řekne, že si mám najít jiné místo na spaní. Neudělá to.
Je trochu nejistá z Evanových léků proti bolesti a tak se nakloní, aby se podržela, když si sundavá boty na podpadku. "Doufám, že víš, že dnes večer na mě své ruce nepoložíš."
Dívám se na čas a vidím, že ještě není půlnoc, ale je blízko. Tohle není, jak bych chtěl ukončit náš první společný rok, takže jsem se rozhodl pro výraznou změnu-doufám, že mi jedna nepřistane na tváři. "Je skoro půlnoc. Nechci jít do příštího roku takto."
Dnešní události nejsou malé, takže jsem si jistý, že Laurelyn má něco co k tomu potřebuje říct. Ona je raněná a její zranění může hnisat a způsobit škodu na našem manželství. Jako její manžel, je mojí povinností zabránit rozšíření infekce známé jako Lana.
"Máme pět minut, než začneme dva tisíce čtrnáct. Chci, abys tyto poslední chvíle říkala něco co bys ráda. Vztekej se a rozčiluj. Kopej a křič. Pověz mi, že nenávidíš, jak jsem žil a co jsem v minulosti dělal. Řekni mi, jestli jsem tohle manželství posral. Řekni, nebo dělej, co máš pocit, že je třeba, abychom mohli překonat tuto noc. Ať to mám jednou provždy zasebou, baby."
Jsem ohromený její oněmělostí.
To byl pravděpodobně nejhloupější nápad, jaký jsem kdy měl. Ona je neuvěřitelně zraněná a naštvaná, takže pokud přijme tuto nabídku, měl bych očekávat, že mi řekne drsné věci. Ale já jí to chci poskytnout. Potřebuje to. "Není nic co bys mohla říct, abych tě přestal milovat, takže jdi toho bez jakýchkoliv ohledů."
"Neudělám to, pokud neuděláš totéž. Řekni mi, co bys rád řekl, ale rozhodl jsi se to držet v sobě."
Je možné, aby jsme učinili tato doznání, aniž by se o nich diskutovalo a šlo se dál, jako by se nic nestalo? Najednou to cítím jako výzvu-hra pravdy, nebo odvahy-a už to není o Laně. Je to něco, co jde stále více hlouběji než jsou události dnešního večera.

Ženy jsou tak odlišné od mužů. Jsme naštvaní na malou chvíli, ale rychle to přejde. Ženy mají dlouhou paměť a zášť, takže by to pro mě nemuselo být vůbec dobré.
"Nejsem si jistý, že je to dobrý nápad."

"Vždycky můžu zvládnout vše, co řekneš, pokud je to pravda." Teď jsem si naběhl. Chce znát mé opravdové doznání.
"Souhlasím, ale pouze tehdy, pokud odpřísáhneš, že toho nebudeš litovat. Nebudeš lpět na ničem z toho co jsem řekl."
Je vyděšená, ale nadšená. Alespoň si myslím, že je to to, co vidím v jejích očích. "Co je tvé nejhorší. Řekni mi své obavy a démony které skrýváš."
Nastavil jsem časovač na mém telefonu. "Tři minuty doznání. Vtěsnáme vše co se dá do sto osmdesáti sekund. Řekni to, dostaň to ze sebe a pojď dál, aniž by jsme o tom diskutovali nebo něco vysvětlovali. Jakmile čas skončí, bude to nový rok, nový začátek. Líbí se ti to, souhlasíš s tím?"
"Ano."
Stisknu tlačítko start na mém telefonu. "Tak do toho."
Zmateně se na mě podívá. "Nevím, jestli můžu. Bojím se."
Moc nad tím přemýšlí, takže do toho půjdu jako první-s její, omluvte mě-zasranou matkou a otcem.
"Pokud s tebou tvý rodiče ještě někdy budou zacházet špatně, pošlu je do prdele, a to zejména tvoji matku. Ona mě opravdu sere." Laurelyniny oči jsou vykulené a nemá odpověď. Nemyslím si, že očekávala, že začnu s tímto. "Pokud nic neřekneš tak to znamená, že tvůj čas propadne, a znovu budu mluvit já."
"Nesnáším, co jsi udělal s těmi prvními dvanácti ženamy, kůli Laně. Chápu, že je to iracionální abych se zlobila na věci, které se staly ještě předtím než jsi mě poznal, ale to mě nezastaví před tím, abych byla nasraná pokaždé, když o tom přemýšlím-což je často."
Toto není překvapující slyšet. Stejně tak já často přemýšlím o tom, že byla s Blakem, i když jejich vztah byl dlouho před námi. Když už mluvíme o Blakeovi ... tato rozhořčenost je všechna o mě, ale měla by vědět, jak se cítím.
"Jsem naštvaný, protože jsem se věnoval svému podnikání místo toho, abych byl s tebou tu noc co tě Blake napadl. Musím tvrdě pracovat, abych neviděl ten obraz jeho na tobě s tvými šaty vykasanými až u pasu." Podívám se dolů, protože se nemůžu dívat na ni, když říkám tu další část. Je to špatné. "A někdy si přeji, abych neslyšel tvůj hlas jak mi říkáš abych zastavil, protože jsem ho chtěl zabít. A pořád ještě chci." Nejspíš jsem jí vyděsil k smrti, ale je to zatraceně dobrý pocit dostat z mé hrudi.
Nedává mi čas zabývat tím, co si myslí o tom, že mě slyšela říct, že jsem chtěl zabít Blakea.
"Bojím se toho, že ti bude chybět vzrušení z toho být s jinými ženami."
Chtěl bych na to něco namítnout-říct jí, že není možné, abych vůbec přemýšlel o tom být s někým jiným, poté co jsem potkal jí. Ale to co teď děláme není o vysvětlování; je to o zpovědi.
"Bojím se, že jednoho dne přijdeš na to, že nejsem hoden tvé lásky."
"Děsím se toho, že se rozhodneš, že jsem příliš komplikovaná a nestojím ti za tu námahu jakou ti způsobuju."
Nikdy. Ona je komplikace bez které nemůžu žít.
"Obávám se, že se nikdy dostaneš přes mou minulost a to, co jsem udělal s těmi ostatními ženami." Dělám si s tím
starosti více než kdy jindy, protože připustila, že na to myslí často.
"Pořád jsem naštvaná, že jsi málem přidal čtrnáctou do svého seznamu společnic."
Nedivím se jí, že je pořád naštvaná kůli tomu, že jsem jí málem zahnul.
"Mám strach, že chceš odložit mít dítě, protože si opravdu nejsi jistá, že se mnou chceš být navždy." zkontroluju čas na mém telefonu. "Přešlo třicet sekund."
"Bojím se budu matka na hovno jako moje máma." To není možné. V žadném připadě není jako její máma.
"Nebyl jsem nešťastný, když jsi mi řekla, že to byla tvoje antikoncepční náplast co jsem stáhl."
Zužuje na mě oči. "Zbila bych te do bezvědomí kabelkou právě teď, kdybych nějakou měla po ruce."
Jak si může myslet, že by byla matka na hovno? Už teď se chová spíš jako moje máma, než její vlastní. "Jsi každým dnem stále více jako Margaret Mclachlan."
Zvednu telefon a ona oznámí, "Deset sekund."
Je řada na ní, ale pokračuju. Jsme skoro mimo čas, ale já jí to prostě musím říct. "Chci, abys měla mé dítě ... prosím řekni, že ano."
Nic neříká a časovač signalizuje konec naší měřené zpovědi. Moje srdce a mysl se cítí jasněji. Její také? Nebo to bylo to nejhorší, co jsme mohli udělat?
Bylo to ode mě hloupé, požádat ji, aby mi dala dítě během tří minut zpovědi. Chtěl bych vědět, co si myslí, ale sakra, nemůžu se zeptat. Dohodli jsme se, že o tom nebudeme diskutovat.
Vsadím se, že je naštvaná. Už mi řekla, že nad tím bude přemýšlet, a já souhlasil, že na ni nebudu tlačit. Ale teď to dělám. Aniž bych jí dal možnost reagovat, pokud se budeme držet těch hloupých pravidel.
Jsem znovu v prdeli. Proč to pořád dělám? "Najdu si dnes v noci někde jinde místo na spaní. Jen mi dej minutu vzít si něco na spaní a vyčistit si zuby."
Vezmu si pyžamové kalhoty a jdu do koupelny. Převlékl jsem se a dokončuji čištění zubů, když L přijde za mnou. Zezadu mě obejme kolem pasu a položí si tvář na moje záda. Je křehká a malá, takže její obraz v zrcadle není téměř vidět. "Nechtěla jsem tě požádat, aby jsi spal někde jinde."
"Řekla jsi mi, abych zapomněl, že se tě dotknu."
"To neznamená, že musíš odejít z naší postele."
Nesnažím se ji přesvědčit, aby mě vykopla z postele, ale vím, kdy jsem v prdeli.
"Neměl bych ti to za zlé, pokud bys to udělala. Dokonce vím, že jsem to udělal špatně, L."
"Ale také jsi to udělal dobře." Políbí mě na holou kůži na zádech a pak je její dotek příliš brzy pryč. "Dokonce to i já vím."
Dívám se na její odraz v zrcadle, jak se otáčí a zvedá vlasy. "Rozepneš mě?"
Vezmu zip černých šatů a zatáhnu, nechám prsty pást se po její kůži při cestě dolů. Jsem si jistý, že tohle je ta největší akce jakou dnes večer budu mít.
Stojíme v koupelně a já ji odloupávám z šatů které měla na sobě při incidentu s jednou z mých bývalých milenek. Je to jako déjà vu, protože tohle už jsme jednou zažili.
Vzpomínám si, že ten věčer jsem byl poslán pryč, ale tentokrát ne. Dovolila mi zůstat.
Rád bych ji políbil nahé rameno. Je přímo zde, tak blízko k ústům, prosí mě, abych na něj umístnil mé rty, ale já jsem odolal, protože si stále nejsem jistý jak na tom jsem.
Chytne ramínka šatů aby usnadila sesuv dolů po jejím těle. Zavrtí se, tím se sesunou dolů, vezme je a hodí na pult v koupelně, zůstávajíc v černé krajkové push-up podprsenka a v tangách. Je žhavá jako peklo-ostatně jako vždycky a myslím, že to je můj trest za mé dřívější trestné činy.
Nemyslím si, že tohle zvládnu. Musí být zahalená, pokud se ji nemůžu dotknout. A to ani nemusí být některé z těch přitažlivých věcí, které obvykle nosí do postele. Stejně tak jak ji v tom miluju, nechci ji v tom dnes večer vidět, jestli se jí nesmím doknout.
"Přinesu ti jedno ze svých triček."
"Ne."
Sáhne za záda a rozepne si podprsenku před tím než jí odhodí na šaty. Jsem překvapen tím, co dělá, protože i v jejích nejrozzlobenější okamžicích ji neznám, že by byla tak krutá.
Zavřu oči, protože bolí ji takhle vidět, když se ji jak řekla nesmím dotknout. "Prosím, nedělej to."
"Prosím nědělej, co?"
"Nemuč mě." Mávám rukama před jejím nahým tělem sem a tam. "Používáním tohodle."
"Mučení není můj záměr." Stahuje si kalhotky z boků a nechá je spadnout dolů. Dopadnou na nohy a kopne je do kouta, a nechává si sobě jen černé lodičky.
"Něco, co jsi řekl, změnilo mé rozhodnutí. Chci, aby ses mě dotkl."
L's mi odpustila? Zapoměla dnešní události?
"Co jsem řekl, že to změnilo tvůj názor?"
"Psst ... je to proti pravidlům diskutovat o něčem co jsme si řekli během naší zpovědi." Přistoupí, takže má tělo natlačené na mém. "Je dva tisíc čtrnáct. Začněme nový rok správně."
Začíná u horního knoflíku a pokračuje dolů, dokud předek mé košile není otevřený.
Přitáhne si mou ruku ke rtům a vsaje ukazováček do úst, když se odstraňuje manžetový knoflíček. Dělá show s posouváním dovnitř a ven z úst a vířením jazyka. Pak se přesune na druhou rukou, aby učinila totéž. Kurva, to je žhavý. Já jsem okamžitě tvrdý.
Vyhoupne se na pult, zadkem přistane na ručníku, a pokyne na mě prstem abych přišel blíž. Když to udělám, přitáhne si mě blíž za přední část kalhot a stáhne dolů zip. Stlačí kalhoty a boxerky na kolena a obalí kolem mě nohy. Položil jsem ruku na její zadek a snadno přitáhl její spodek na okraj pultu.
Obtočí ruku kolem mého skálo-tvrdého ptáka a klouže nahoru a dolů u jejího promáčeného vchodu. Škubnu boky, snažíc se dostat do ní, ale ona se odtáhne. Očekávám, že mi řekne, že si potřebuje vložit spermicid, ale neřekne to.
"Řekni mi, že jsem jediná."
"Jsi jediná, a to navždy. Budeš to vždycky ty, L. Nikdy o tom nepochybuj."
Obtočí ruce kolem mě a nakloní pánev, takže se moje špička tiskne proti ní.
"Jsi jediný, koho jsem kdy ve mně chtěla." Chytne mě za zadek a přirazí si mě do ní ... bez jakékoliv antikoncepce.
Nemyslím si, že má ovulaci, ale i tak jsem v ní bez antikoncepce tak by se mohlo stát cokoliv. A ona mi neříká ne. Její tělo mi říká přesný opak toho, když se její nohy střídají mezi tvrdým mačkáním a relaxací, jak na mě jezdí na koupenovém pultě.
Ruce má omotané kolem mých ramen a ústy je přitisknuté k uchu, což mi umožňuje slyšet každý zvuk který dělá, jak mele tělem proti mému.
Každé zasténání, každé zamručení. Dokonce i měkký, udýchaný zvuk mého jména, když přichází, následuje její šepot, jak moc mě miluje.
Její vyvrcholení je před mým, ale o chvíli později, když jsem se udělal, jsem do ní tvrdě přirazil a vyprázdnil se hluboko v jejím lůně. "Taky tě miluju, L. Jen tebe."
 

52 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Andy Andy | 7. prosince 2015 v 11:06 | Reagovat

Děkuji za překlad :-)

2 Iva Iva | 7. prosince 2015 v 11:07 | Reagovat

Moc děkuji za další kapitolu :-)

3 Evudar Evudar | 7. prosince 2015 v 11:20 | Reagovat

Díky moc za další překlad :-)  :-)

4 galipeko galipeko | 7. prosince 2015 v 11:29 | Reagovat

dakujem :-)  :-)  :-)

5 zita zita | 7. prosince 2015 v 11:56 | Reagovat

ďakujem veľmi pekne za super preklad a už sa teším na ďalší prídel kapily ;-)  ;-)

6 Mirka Mirka | 7. prosince 2015 v 12:21 | Reagovat

Moc ti děkuji za skvělý překlad!!☺😘

7 Yanica Yanica | 7. prosince 2015 v 12:47 | Reagovat

Srdečná vďaka za preklad... :-);-)

8 Anet Anet | 7. prosince 2015 v 15:11 | Reagovat

Děkuji moc za překlad :-))

9 zuzu zuzu | 7. prosince 2015 v 15:26 | Reagovat

Diky za preklad :-)

10 zuza zuza | 7. prosince 2015 v 16:22 | Reagovat

Díky moc ;-)

11 alecto_j alecto_j | 7. prosince 2015 v 16:33 | Reagovat

Ďakujem za preklad :-)

12 Lenka Lenka | 7. prosince 2015 v 18:48 | Reagovat

díky za překlad :-)

13 Lia Lia | 7. prosince 2015 v 20:05 | Reagovat

Děkuji

14 Gabo Gabo | 7. prosince 2015 v 21:55 | Reagovat

Ďakujeeem :-)  :-)

15 Jana Jana | 8. prosince 2015 v 6:57 | Reagovat

Díky moc :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama