NLTL - 20.kapitola 1/2

3. září 2015 v 7:30 | Katka (kor Yanica) |  Nothing Left to Lose - Kirsty Moseley

Kapitola dvacet


Ashton



Ráno mě probudila Anna tím, že mě jemně šťouchala do žeber. Usmál jsem se a otevřel oči. Byla úplně vzhůru, dívala se na mě a usmívala se na mě úsměvem kočky Šklíby. Tím samým jako každé ráno, její oči byly stále ospalé a její vlasy rozcuchané a trčely do stran. Přesto mi stále brala dech.
"Ahoj. Co se na mě tak směješ?" zeptal jsem se zmateně. Udělal jsem něco, aby byla šťastná? Zpětně jsem si prošel posledních pár dní, ale nedokázal jsem přijít na něco konkrétního, dnešek byl jen nahodilý čtvrtek, nenapadlo mě nic, co by se konalo?
"No, mám tady něco pro tebe k tvým narozeninám, které máš v sobotu, ale musím ti to dát teď."
"Cože? Jak víš, že mám v sobotu narozeniny?" zeptal jsem se, promnul si ospalé oči a opřel se o loket.
Zasmála se. "Řekl jsi mi to, vzpomínáš? Když jsme byli zpočátku v domě mých rodičů, kdy jsi začínal," vysvětlila, pokrčila rameny a odklonila se ode mě.
Žaludek se mi sevřel, tak jako vždy když se chystala ode mě odtáhnout. Natáhl jsem ruku a položil ji jí na bedra, tak abych si mohl vychutnat poslední dotek předtím, než se obleče a budeme zase jen bodyguard a klient. Když jsme se objímali v posteli, rád jsem věřil, že bychom mohli být víc než jen to.
Místo toho, aby vylezla z postele, sáhla do nočního stolku a vytáhl obálku s jejím jménem na přední straně, ale všiml jsem si, že to bylo adresované do vedlejšího bytu k Deanovi a Peterovi.
Posadila se na postel, zkřížila nohy a podala mi obálku, usmívajíc se divoce.
Usmál jsem se. Anna ráda dělala různé věci pro mě; dokonce i taková maličkost jako to, že mi udělala moje oblíbené jídlo, jakoby ji dělala šťastnou. Miloval jsem, když se smála.
"Tady." Zkousla si ret jako obvykle, když byla nadšená.
Vidět ji takhle kousat si ret, způsobovalo, že se mi sbíhaly sliny. Chtěl jsem jí taky, takhle zkousnout ten ret. Myšlenka na to mít její ret mezi mými zuby a její jazyk v mých ústech se mi začala přehrávat v mé mysli. Ucítil jsem pohyb v mých boxerkách, takže jsem rychle od ní odvrátil oči, zhluboka se nadechl a přinutil se myslet na jiné věci.
Vzal jsem ji obálku z ruky a nepříjemně se zamračil. To byl můj první dárek od té doby, co mí rodiče zemřeli před jedenácti lety a doopravdy jsem nevěděl jak se s tím vypořádat. "Neměla by si mi pořád něco kupovat, kotě."
Neměla by za mě utrácet peníze; abych byl upřímný, nejlepší věc, kterou mi mohla dát, mi dávala každý den - jen úsměv, smích a její čas. Vše co jsem kdy chtěl, bylo jen být s ní. Téměř mě zabíjelo být jen její kamarád, ale bylo to, co chtěla a potřebovala, takže jsem se co nejvíce snažil každý den, aby byla šťastná. Byla vše, co bylo dobré v mém světě, nejdůležitější a nejvzácnější věc v mém životě, a vždycky ji budu milovat, i když nebude cítit to samé ke mně.
"Ráda pro tebe něco kupuji. Teď, otevřeš tu obálku dřív, než to udělám já?" vykřikla, praktický nadskakovala na posteli vzrušením.
Usmál jsem se, otevřel obálku a vytáhl list papíru. Byl to itinerář na zítra. Zamračil jsem se, zmatený, protože jsme na zítra neměli plány. Rychle jsem si prolítnul detaily. V osm ráno máme být připravení na letišti k odletu do domů jejích rodičů u jezera. Podle všeho na nás bude čekat vrtulník na letišti a přepraví nás k domu u jezera, kde bych měl doručit poklad. Vrtulník mě potom vezme zpátky na letiště, včas na odlet do LA.
Vyschlo mi v puse. "Co je to?" zeptal jsem se, nelíbilo se mi, jak znělo doručit poklad a pak odejít bez ní.
Šťastně se zasmála. "Mám volný víkend a zarezervovala jsem ti lety domů na víkend, takže můžeš strávit svoje narozeniny se svými přáteli!" zašvitořila a oči ji tančily radosti.
Kurva. Ani. Náhodou!
"Anno, co?" zalapal jsem po dechu a přečetl si papír znovu. Podle všeho ji mám dovést k rodičům, potom letět do LA. Zarezervovala mi taky auto, které si vyzvednu na letišti a budu ho používat celý víkend. V pondělí ráno poletím zpátky do domu u jezera, abych ji vyzvedl a doprovodil ji zpátky do školy.
"Na víkend jedu domu a ty, Dean i Peter máte volno. Jediný problém je, že většinu pátku a pondělka budeš cestovat, protože jsou všichni patetičtí a nedovolí mi letět samotnou," řekla a rozzlobeně se zamračila.
Naplánovala mi, abych strávil celý víkend bez ní? Ani náhodou, tohle neudělám! "Ty chceš jet domů a mě poslat na víkend pryč?" zeptal jsem se šokovaně. Ve skutečnosti jsem se cítil trochu raněný, protože vypadala tak šťastně, že bude o víkendu beze mě. To ke mně necítí vůbec nic? Okamžitě jsem se v duchu káral, že takhle přemýšlím. Věděl jsem, že ke mně něco cítí a že to dělá pro mě. Možná si neuvědomuje, že by mě to téměř zabilo, kdybych byl bez ní tak dlouho. Nemohl jsem to udělat, ne na celý víkend. Nemyslím si, že bych byl dost silný, abych byl fyzický bez ní, ne jen proto, že jsem do ní zoufale zamilovaný, ale proto, že jsem se o ní zatraceně moc bál. Co když se ji něco stane? Co když to bude den, když si pro ni přijdou a já nebudu tady, abych ji ochránil?
Sklonila hlavu na stranu a podívala na mě jako zvědavé štěně. "Proč nevypadáš šťastně? Myslela jsem si, že chceš o víkendu vidět přátele." Tváře ji spadly a já se okamžitě cítil hrozně, protože jsem zjevně zranil její city.
Popadl jsem ji za ruku a přitáhl si ji k sobě. "Tohle bylo od tebe opravdu promyšlené, kotě, opravdu nikdo pro mě neudělal nic takové jako ty nebo se obtěžoval pro mě tolik, a já to miluji, opravdu," začal jsem, nejistý jak ji to říct. Zhluboka jsem se nadechl a dával dohromady své myšlenky. "Ale nemůžu to udělat," dodal jsem a upřeně se na ni podíval.
Zmatek ji přelétl přes tvář. "Můžeš," trvala na svém. "Už jsem vše zařídila; jenom mě nejdřív musíš vzít zpět k rodičům."
Zavrtěl jsem hlavou. "Ty mi nerozumíš Anno. Moc se mi líbí tvůj dárek, ale nemůžu jet. Nemůžu tě opustit," prohlásil jsem, snažil jsem se ji přimět, aby mě pochopila a nebyla naštvaná.
Protočila oči. "Vážně si o mě děláš neobvykle příliš moc starosti. V domě mých rodičů je deset ochránců, fešáku, to víš. Navíc mají také v domě veškeré zabezpečení. Neexistuje nic, co by mi tam mohlo ublížit," opáčila. "Slibují, že se nevyplížím pryč bez strážců," řekla jízlivě.
Usmál jsem se její neskrývané lži. Oba dva jsme věděli, že se vyplíží, aby viděla Jacka; ani náhodou by tam nevzala nějakého strážce.
Odmítavě jsem zavrtěl hlavou. "Je mi líto, že ničím tvůj dárek, ale neodjedu," řekl jsem přísně.
"Proč?" vykřikla, vypadajíc zraněně a trochu naštvaně.
"Nechci být bez tebe o víkendu Anno. Udělala jsi to, tak abych měl hezké narozeniny, mám pravdu?" zeptal jsem se, mávajíc na ní itinerářem a pozorujíc její obličej.
Přikývla, našpulila na mě pusu a hodila po mě prosícím obličejem, proti kterému mám nulovou odolnost.
Zasténal jsem. Do prdele, ne ten obličej! Prosím nedělej na mě ten obličej, protože v tomhle nemůžu povolit! "No, bez tebe nebudu mít hezké narozeniny, takže tě neopustím," vysvětlil jsem a snažil se neznít jako příliš posedlý pronásledovatel.
Úsměv ji hrál v koutcích úst, zřejmě byla ráda, co jsem řekl o tom, že ji neopustím a to způsobilo, že mé vnitřnosti udělaly salto. "Ale budeš mít možnost vidět své přátelé, jít s nimi ven a opít se. Pravděpodobně mít nějaký ten narozeninový sex," škádlila mě.
V duchu jsem si povzdechl. Bylo tak těžké být zamilovaný do téhle dívky, když o tom neměla ani ponětí. Udělala nahodilý komentář o mě, že si zašukám, ale ve vší upřímnosti, byl jsem si docela jistý, že nikdy nebudu chtít mít znovu sex, kdyby to nemělo být s ní. Ani jsem si dokonce už nevšímal jiných holek, každá vypadala tak tuctově ve srovnání s ní a vím, že vždycky budou.
"Nejedu Anno. Děkuji ti za tento nápad, je to upřímně ta nejvýjimečnější věc, jakou kdo pro mě kdy udělal, ale nestrávím své narozeniny bez tebe." Tím to hasne. Zůstaneme tady a budou to mé nejlepší narozeniny v životě, i kdybych ji měl držet v objetí jen na pár vteřin. Oči se ji začaly plnit slzami a mé srdce se mi zlomilo. "A do prdele. Prosím neplač. Jenom prostě chci strávit narozeniny s tebou," trval jsem na svém, rychle ji otíral slzy a něžně ji líbal na tvář. Snažila se ovládnout; věděl jsem, že nerada pláče.
"Jenom jsem ti chtěla darovat hezké narozeniny," vysvětlovala a její hlas se zlomil.
"Pokud budu s tebou, budou to ty nejlepší narozeniny, jaké jsem kdy měl," přislíbil jsem. Nikdy nic nebude víc než tohle; jenom probudit se vedle ní v den mých narozenin, je udělá nejlepší v životě.
Chabě se usmála. "Jsi prostě zatraceně příliš sladký fešáku," zašeptala, způsobujíc že mé srdce bilo rychleji a ruce mě svědily dotknout se její jemné kůže, obejmout ji a hladit ji a konečně být schopný ji říct, že ji miluji.
"Víš, jak se říká, že nápad je to, co se počítá? No tak je to pravda a ten nápad mi vzal dech, takže ti děkuji." Usmál jsem se a přitiskl se lehce k jejímu boku, cítíc jak její teplo proniká do mé kůže a mé nohy se otírají o její. Na celém těle mi vyskočila husí kůže z toho letmého doteku její kůže o moji. Lehl jsem si vedle ní a spokojeně si povzdechl.
"Prosím popřemýšlej o tom," poprosila, chytila mě za ruku a propletla naše prsty.
Zavrtěl jsem hlavou. "Nemůžu. Nechci ani pomyslet na to, že bych byl celý víkend bez tebe, chyběla bys mi zatraceně příliš moc. Celou dobu bys mi chyběla, což by stálo za prd."
"Ale viděl by si Natea," opáčila, zcela zjevně se mě stále snažila přesvědčit.
"Anno, do LA pojedu jedině, kdyby si ty jela se mnou," oponoval jsem. Počkat, to je skvělý nápad! Můžu ji vzít s sebou do LA a představit ji mým přátelům, ukázat ji okolí, kde žiju a místa o kterých jsme spolu mluvili! V hrudníku se mi začalo narůstat vzrušení, když jsem na to pomyslel.
"Pojeď se mnou," navrhnul jsem a nadzvedl se, abych se ji mohl podívat do obličeje. Usmála se, zřejmě si myslela, že žertují. Pozvedl jsem jedno obočí a čekal, až ji má nabídka dojde.
Její úsměv se pomalu vytratil. "Vážně?"
Dychtivě jsem přikývl. "Do prdele, jo! Chceš abych viděl své přátelé, a já chci být s tebou, takže to je skvělé řešení." Ve své hlavě jsem už začal vše plánovat. Musím udržet Natea a Setha dál od ní, jsou naprostí hráči a pravděpodobně by jim bylo jedno, že je moje.
"Ashtone, já nemůžu," zasmála se nervózně, dívajíc se na mě, jako bych se zbláznil. Hravě mi zatlačila do hrudníku, takže jsem ji chytil za zápěstí a přišpendlil ji ruce nad hlavou. Stočil jsem se na ní, ale dával pozor, abych svou váhu udržel dál od ní. Mé srdce se dmulo nad skutečnosti, že mi to dovolila. Kdyby někdo jiný - třeba i její matka - by ji přišpendlil k posteli, zbláznila by se, ale smála se na mě, zatímco jsem to dělal, její důvěra ve mně byla patrná v jejích očích. Nebála se mě a já to miloval. Chtěla být se mnou, potřeboval jsem, aby to viděla taky.
"Jasně, že můžeš. Představím tě svým přátelům. Ačkoliv budeme muset pokračovat s tou šarádou na přítelkyni, protože neví, že jsem byl k tomu nasazen, myslí si, že jsem ve Washingtonu v divizi dvě," vysvětlil jsem a šťastně se usmál. To bude skvělé. Mohl bych říct, že to chce, její oči byly plné nadšení, ale snažila se to přede mnou skrýt.
"Ráda bych jela, ale nemůžu. Dean a Peter mají taky volno. Nemůžu je požádat, aby se vzdali víkendu, je to plánované už týdny. Ani tady nemůžeme zůstat, musíme odjet do domu u jezera, jestli nejedeš do LA," protestovala a neoblomně zavrtěla hlavou.
Přesvědčivě jsem se usmál. "Co kdybychom uzavřeli dohodu?" Nabídl jsem s úsměvem a povytáhl ji ruce výše nad hlavu tak, že se naše ruce dotýkaly. Vypadala takhle neuvěřitelně žhavě a důvěřivě pode mnou. Chtěl jsem ji tak strašně moc políbit, až to téměř bolelo, ale neudělám to, nechtěla by to.
"Jaký druh dohody?" zeptala se.
Přesunula jednu nohu z pode mě, jen aby mi ji obtočila okolo boku a položila mi ji na zadek, takže můj rozkrok se tlačil na ten její. Mé tělo okamžitě zareagovalo na tuto intimní pozici. Polkl jsem a posunul se mírně dolů, takže můj rozkrok se tlačil do postele mezi jejíma nohama, lepší než do ní. Nemusela vědět, jak zatraceně šílené ovládá mé tělo. Ta dívka má talent, to je jisté; dokázala mě vzrušit jen správným pohledem. Bylo to směšné. Nikdy jsem necítil k nikomu takovou přitažlivost jako k ní, bylo téměř živočišné, a kdybychom spolu doopravdy chodili, tak bych se s ní pravděpodobně chtěl milovat třiadvacet hodin ze čtyřiadvaceti za den, dovolil bych ji jen volno na jídlo a přestávku v koupelně.
V hlavě jsem měl vymalováno, když jsem se snažil vzpomenout, o čem jsme mluvili, než se pohnula a přiměla mě myslet na jiné věci.
Když jsem se konečně uklidnil, odkašlal jsem si. "Taky je ta dohoda. Buď pojedeš se mnou do LA, když je přiměju, aby souhlasili, a když ne, tak oba zůstaneme v domě u jezera," navrhnul jsem ji. "Ať tak či onak strávím své narozeniny s tebou," dodal jsem na konec.
Smutně si povzdechla. "Ashtone, nebudu moci jet. Není fér, aby zrušili Deanovi a Peterovi volný víkend. Dean jede domu, aby zůstal se svou matkou; říkal, že ji neviděl téměř rok."
"Je to dohoda, nebo ne?" zeptal jsem se a šibalský se usmál. Byl jsem si docela jistý, že bych je dokázal přesvědčit, aby mi ji dovolili vzít, ale i kdyby odmítli, bude to pro mě výhodné v každém případě. Ať už se stane cokoliv, budu s láskou mého života.
"Dobře, dohoda," souhlasila sklesle.
Mohl bych říct, že byla zklamaná; zjevně, chtěla poznat mé přátelé a cítila se špatně, že se to teď nestane. Sklonil jsem se a jen na sekundu jsem ji lehce políbil na rty a odtáhl jsem se předtím, než bych nebyl schopný se odtáhnout. Když jsem se odtáhl, nevědomky zakňourala a já jsem si nemohl pomoct a musel jsem se usmát. Miloval jsem to, že mě chtěla, i když neměla zájem o vztah.
Vylezl jsem z postele a ujistil se, že jsem zády k ní, tak abych nemohla vidět mé bolestivé vzrušení. To byla další věc, kterou se mnou dělala, dělala mě tak zatraceně tvrdého až to bolelo. Byl jsem doslova tvrdý jako deska a trávím takhle solidní tři až čtyři hodiny každý den. Ne, že by to Anna věděla, samozřejmě jsem to před ní dobře skrýval. Natáhl jsem si džíny a upravil si svou erekci, tak aby nebyla tak patrná.
"Kam jdeš?"
Otočil jsem se, aby se na ni podíval přes rameno a rychle se podíval pryč, protože dělala ten obličej. Špulící rty, prosící, zraněný obličej, který způsoboval, že jsem chtěl kleknout ji k nohám a prosit ji, aby mi dovolila strávit můj život, tím, že ji budu dělat šťastnou, dám ji jakoukoliv zatracenou věc na světě. Znám ji dva měsíce a za tu dobu jsem se do ní tak zamiloval, až to bylo směšné. Udělal bych pro ni cokoliv, absolutně cokoliv.
"Jdu zjistit, jestli nás dostanu do LA na víkend," odpověděl jsem a usmál se sám pro sebe, když jsem si představil, jak se probouzí v mém malém bytě.
Vyšel jsem z místnosti a pevně zavřel dveře, odblokoval telefon a vytočil Maddyine číslo. "Kancelář senátora Spencera," odpověděla okamžitě.
"Zdravím madam, tady agent Taylor. Jak se máte?" zeptal jsem se zdvořile. Potřeboval jsem ji dostat na svou stranu; pokud to půjde dobře, bude muset přeskupit spoustu věci na zítřejší výlet.
"Ach agente Taylore, mám se dobře. Jak se máte vy a co dělá Annabelle?" zeptala se vesele.
"Oba se máme dobře. Vlastně jsem doufal, že bych mohl mluvit se senátorem, je to možné?"
Zaťukala na klávesnici. "Takže, podle denního rozvrhu, má na dalších patnáct minut volno. Spojím vás," zašvitořila a dala mě na pořadí.
 

38 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Mia Mia | 3. září 2015 v 10:36 | Reagovat

Děkuji moc za překlad další kapitoly! :-)

2 ssss ssss | 3. září 2015 v 13:47 | Reagovat

Veľmi kvalitný preklad :-)
Ďakujem :-D

3 MIRA MIRA | 3. září 2015 v 17:18 | Reagovat

Pre Asthona to bol ten najnevhodnejší darček. ;-) :-D

4 Lenka Lenka | 12. září 2015 v 3:03 | Reagovat

díky za překlad :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama