NLTL - 2.kapitola

2. dubna 2015 v 10:37 | Katka (kor Yanica) |  Nothing Left to Lose - Kirsty Moseley


Kapitola dvě



Ashton Taylor

Pot mi stékal dolů po zádech, když jsem tam stál rovně jako ohráblo, oči dopředu, ruce dolů po stranách tak jak mě to naučili. Žhavé polední slunce na mě pražilo, zatímco já jsem byl oblečený v kompletní S.W.A.T uniformě, včetně černých ve stylu armády kalhotách, které měly více než tucet kapes, černém tričku, černé taktické vestě a bundě. Byli rádi, když vypadáme dobře na tyhle věci.
"Jak dlouho nás hodlají nechat tady stát? Já kurva umírám!" Nate, můj partner, zasyčel na mě skrz zuby.
"Už ne dlouho; Weston začne mít hlad. Podívej se, jak se vrtí na židli. Brzy to zabalí a půjde k občerstvení." zašeptal jsem na něj žertovně. Nate se usmál a pohlédl za mě na našeho velícího důstojníka. Jako na povel, ředitel Weston vstal.
"Švédský stole přicházíme." zamumlal jsem. Nate se vedle mě usmál a rychle se rozkašlal, když ředitel Weston zvedl jedno obočí jako varování.
"Absolventi. Pozor! Výcvikové družstva, budou oznámeny. Pro ty z vás, kteří absolvovali jako dva nejlepší v této třídě," řekl ředitel Weston, podíval se hrdě na mě a Nata, "vy zůstanete vzadu, protože jste už byli přidělení do oddělení."
Usmál jsem se při těch slovech. Nate a já jsme absolvovali jako dva nejlepší z našeho roku, já na prvním místě a to bylo oceněno přidělením do oddělení přímo z promoce. Nestávalo se to často a bylo vám to jenom nabídnuto, když vaše reputace byla známa na vysokých místech. Dva z nás byli velmi dobře spolupracující, a zřejmě, jsme byli přeřazeni na speciální misi "nesmírně důležitou" nebo tak něco, jak mě ráno Weston informoval. Moje vnitřnosti se svíjely v očekávání a doufal jsem ve SWAT Front line (pozn. překl. speciální policejní jednotky prvního nasazení); byli to chlapi, kteří byli první na místě, kteří vždycky viděli akci, ale věděl jsem, že to nemůže být ono. Nikdo neprošel do týmu, aniž by neměl alespoň deset let praxe. Byli tam nejlepší z nejlepších, a obvykle přijímali, když někdo umřel nebo si požádal o převod. Věděl jsem, že ani jedno tak brzy nepřijde, ale stále jsem si nemohl pomoct a doufal jsem.
Důstojník Weston konečně dokončil svoji řeč a všichni kluci se vytratili směrem k hale, kde byly stoly s občerstvením, okoralé sendviče a bramborové lupínky. Žádné utrácení navíc. Všem to bylo jedno, protože náš celý absolventský ročník dnes večer míří do baru na oslavu a mám v plánu se zřídit. Nate a já jsme čekali tak jak jsme byli požádání.
"Taylore, Petersi pojďte za mnou," nařídil nám ředitel Weston, kráčející do své kanceláře. Sedl si za svůj stůl a pokynul nám, abychom si sedli. Nemohl jsem dostat úsměv z mojí tváře.
"Takže, Petersi, vaše přítomnosti je vyžadována v Divizi šest," řekl mu hrdě. Šťastně jsem se usmál a plácl jsem si s Natem dlaněmi nad hlavou.
"Do prdele, jo. To je to o čem jsem mluvil!" zařval Nate, vyskočil z křesla a pumpoval pěstí ve vzduchu.
"Sedněte si Nate," zasmál se Weston, pobaveně vrtící hlavou.
Divize šest je fantastická příležitost; bude mít přímé zkušenosti v terénu, a také mají specializované místa na trénování. Nate chce být přesný střelec a je neuvěřitelný ve střelbě s dlouhým dosahem snímání.
"Dobře, takže vás tam chtějí od pondělka. Budete se hlásit důstojníkovi Tatemu v 9 ráno, přesně. Nezpozděte se. Zde je vaše složka, ujistěte se, že jste ji přečetl," uvedl Weston, podal Natemu hnědou obálku.
"Ano pane a děkuji pane." odpověděl Nate, zdvořile zasalutoval a stále se debilně usmívajíc.
"Dobře Nate, jděte a vychutnejte si jídlo. Potřebují mluvit s Ashtonem v soukromí." nařídil mu Weston, a kývnul na něj, aby odešel. Tleskli jsme si s Natem znovu dlaněmi nad hlavou, když šel okolo mě a já jsem si tiše přál, abych dostal něco tak dobrého jako on. Ředitel Weston čekal, dokud se za ním nezavřou dveře, než promluvil.
"Ashtone, byl jste požadován pro něco důležitého. Nebude se vám to líbit." Zašklebil se a zatřepal hlavou. Moje srdce pokleslo při pohledu na jeho tvář. Zřejmě to nebylo nic dobrého.
"Dobře pane, poslouchám." řekl jsem sebevědomě. Byl jsem pro jakoukoliv příležitost, kterou na mě hodí. Pracoval jsem tvrdě a vyplatilo se to. Absolvoval jsem jako v první ve všech hodnoceních, kromě dálkové střelby, ve kterém jsem byl těsně druhý za Natem. Držel jsem rekord v pěti různých odděleních, včetně boje muže proti muži, taktického plánování a vedení rukojmích. Nikdo nikdy neabsolvoval s vyznamenáním, které jsem měl já.
Povzdechl si a podal mi hnědou obálku.
Zamračil jsem se, vzal ji a dychtivě ji roztrhnul. Našel jsem tam policejní složku Anabelle Spencerové. Zvědavě jsem ji otevřel, neměl jsem ani ponětí o co šlo. Na první stránce byla její fotka. Byla neuvěřitelně krásná. Podle toho ji bylo devatenáct a byla studentka vysoké školy. Podíval jsem se na Westona.
"Kdo je to?" zeptal jsem se zmatený, proč mi dal složku té dívky.
"Je to dcera mimořádně důležitého člověka. Je to Annabelle Spencerová, dcera senátora Toma Spencera," řekl zdvořile.
Moje mysl byla okamžitě popuzená. Tom Spencer byl prezidentský kandidát, o kterém se předpokládalo, že převezme oválnou pracovnu ve volbách příští rok, byl vysoce respektován a z toho co jsem slyšel, měl by být skvělý muž.
"Dobře, ale proč mám její složku?" zeptal jsem se při listování a skenování stránek. Byla nedávno vyloučená ze Stanfordu. Navštěvovala další čtyři vysoké školy za poslední rok a půl, ze všech byla vyloučená kvůli násilí nebo ničení majetku.
"Když ji bylo šestnáct, byla unesená Carterem Thomasem. Zabil v klubu jejího přítele a držel ji proti její vůli téměř rok. Je jen náhoda, že byla nalezena. Policie zaútočila na jeho dům kvůli drogám a našli ji tam. Víš kdo Carter Thomas je, že?" zeptal se mě, zvedajíc na mě obočí.
Rychle jsem kývnul. Každý věděl kdo je Carter Thomas; byl hlava zločinného syndikátu a zodpovědný za smrt téměř tisíce lidí, když nastražil bomby uprostřed rušné hodiny ve čtyřech různých podchodech současně. Každý věděl, že to byl on, ale nikdy mu to nebylo dokázáno a klíčoví svědci nebo důkazy měli v zvyku zmizet právě ve správný čas. Pravidelně obchodoval s drogami a byl těžce zapojený do obchodování s lidmi z Rumunska.
"Momentálně si odpykává doživotní trest za vraždu přítele slečny Spencerové, Jacksona Robertse. Byla svědkem obžaloby, a také tam byly důkazy pojícího přímo s vraždou. Každý ví, kdo je a co dělá, ale vždycky nám proklouzl mezi prsty. Vražda Jacksona Robertse je jediná věc, která ho kdy dostala až k soudu. Odsoudit ho byla ta nejlepší věc pro naši zemi," řekl Weston, a jeho pohled ztvrdnul.
"Dobře, pane a co to má dělat se mnou?" zeptal jsem se, stále nechápající proč mi to bylo řečeno jak první.
Weston se opřel zády na jeho židli.
"Takže, Carter Thomas má odvolání, které bude nejpozději tento rok. Zdá se, že některé důkazy možná byly shromážděny nesprávně, nebo tak něco. Slečna Spencerová byla jediný svědek, který svědčil už poprvé a je tu velká šance, že může být znovu předvolaná, aby podala znovu svoji výpověď. Je zde několik výhružek smrti proti ní, většinu z nich kvůli tomu kdo jej její otec, ale později její rodina obdržela několik výhružek, kterým oni věří, že pocházejí z Carterovy organizace."
Zdálo se, že mě pozoruje, čekající na moji reakci. Stále jsem to nechápal. Byl jsem vybrán pro zvláštní úkol a on mi tu vyprávěl o nějaké dívce. Co to má se mnou společného? To nebyla záležitost SWAT.
Zhluboka se nadechl.
"Dobrá, jenom jsem chtěl říct to že - vyhazuje bodyguardy - jako ty do sebe studené pivo. Je jí přidělený jeden a do týdne jej přinutí odejít. Odmítají s ní pracovat. Ona je opravdu energický člověk a z toho co vím, je opravdu nekompromisní mrcha. Ale takhle dívka je mimořádně důležitá, nejen protože může být požádaná, aby svědčila proti Thomasovi, ale také protože je pravděpodobně dcera budoucího prezidenta. Její otec žádal někoho, kdo by byl schopný se s ní vypořádat dennodenně. Je požadována konkrétní věková třída, protože bude muset navštěvovat vysokou školu s ní a být v podstatě její stín do konce soudního případu."
Najednou mi to došlo, kde tohle setkání míří. Nevěřícně jsem na něj zíral, vrtíc hlavou a hodil jsem složku na jeho stůl.
"To je totální kravina! Já jsem SWAT, nejsem nějaká zasraná chůva!" zařval jsem a ukázal znechuceně na složku.
"To je bez debat. Chtěli toho nejlepšího agenta z osmileté věkové skupiny (18 a výše, studenti vysokých škol), vybrali ty nejlepší agenty ze všech oddělení, zaslali TOP deset senátoru Spencerovi a on vybral právě tebe! Byl jsi jediný absolvent ke zvážení. Měl bys zvážit tuhle velkou čest." řekl Weston přesvědčivě.
Frustrovaně jsem se zamračil. "Proč se do toho zapojujeme? Jestli je to dcera senátora měla by to být starost tajných služeb ne naše," bránil jsem se.
Povzdechl si. "Byla tam už většina z těch kluků, Taylore. Plus, není tam mnoho agentu toho správného věku; většina lidi jdou do tajných služeb mnohem později, po začátku jejich kariéry," vysvětlil a pokrčil rameny. Naklonil hlavu na stranu a provrtával mě pohledem.
"Ashtone, je to do doby než skončí soudní případ. Osm měsíců, to je vše. Senátor Spencer ti garantuje, že si potom můžeš vybrat post. Cokoliv, včetně First Line."
Moje hlava vystřelila při jeho slovech. "Vážně?"
Zasmál se a kývnul. "Věděl jsem, že tohle upoutá tvojí pozornost, ale potřebují, abys věděl, že tohle je velmi důležitá práce. Možná to tak nezní, ale jestli ona zemře a případ se rozpadne, potom Carter Thomas bude propuštěn a stovky, ne-li tisíce lidí budou zabití v nadcházejícím roce," řekl vážně.
No dobrá, chápu to. Dělat dobře práci chůvy po dobu osmi měsíců a pak dostat práci snů. Platí! "Dobrá, chápu, pane." usmívajíc se.
"Nemůžeš o tom nikomu říct. Budete muset říct, že jsi byl přidělen někde mimo stát. Budeš s ní v utajení." Zvedl složku a podal mi ji.
Otevřel jsem ji znovu a podíval se na její fotku. Kurva, pevně doufám, že budu v utajení s ní! Přemýšlel jsem. Byla právě můj typ, tmavé vlasy a tmavé oči, a byla to ta nejhezčí zatracená věc, kterou jsem kdy viděl. Nemohl jsem říct, jak vypadá její tělo, protože měla na sobě vytahané džíny a mikinu s kapucí, ale její tvář byla nádherná, klidně by mohla dělat modelku.
"Dobrá, ujisti se, že jsi přečetl složku. Je zde také DVD, které obsahuje bezpečnostní záběry z její staré školy a důvod proč byla vyloučená. Jak jsem říkal, je to mrcha; důvod je ve složce, není to dobré čtení na dobrou noc." Zašklebil se a třel si zátylek, když mi to říkal.
Podíval jsem se nervózně na tu složku, zajímal jsem se, co tam může být tak špatného, že Weston byl nervózní a nesvůj.
"Dobrá, no myslím, že je to vše. Vymyslel jsem falešný úkol pro tebe v případě, že by se lidé vyptávali. Máš zarezervovaný let na zítra ráno a tvoje letenka je vzadu ve složce. Zabal si běžně; mají tam pro tebe připravené také věci, takže to nepřeháněj s oblečením. Pouze pár lidí je do toho zasvěcených, kvůli citlivosti případu; nejsou si jistí, jestli v některém z oddělení neunikají informace, takže jestli budeš něco potřebovat, volej mě nebo veliteli Eriksonovi. Jeho detaily jsou v zadní části složky. Hodně štěstí, Ashtone," řekl nakonec.
Vstal a podal mi ruku. Potřásl jsem mu s ní a pak mu uctivě zasalutoval, před tím, něž jsem odešel.
Mířil jsem za roh, vytáhl jsem falešný úkol a snažil se zapamatovat všechny detaily, než se připojím na párty s ostatními absolventy. Nemůžu tu zůstat dlouho s ostatními kluky; můj let odlétá v 8,30 zítra ráno, taky si musím ještě zabalit a ujistit se, že jsem připravený odejít.
Poté co jsem byl v sám v pokoji, vzal jsem si složku, natáhl jsem se na postel a začal číst. Tak, jak jsem očekával, bylo to docela otřesné.
Annabelle byla držena Carterem Thomasem více než deset měsíců. Považoval ji za svoji přítelkyni, i když byla o devět let mladší než on. Nesměla opustit jeho dům, bil ji a psychický týral. Snažila se zabít podřezáním zápěstí. Byla nalezena zamčená v komoře - potlučená, rozmlácená a téměř ztuhlá. Odmítala s kýmkoliv mluvit dva týdny po tom všem. Svoje první slova řekla policejnímu důstojníku a prosila o to, aby ji zabil.
Polkl jsem a otočil jsem na další stránku, kde byli její fotografie ze dne, kdy byla nalezena a její zranění pro policejní složky. Nebylo to pěkné na pohled. Žluč se mi zvedala v hrdle při pohledu na její oteklé a pohmožděné tváře a paže. Lékařská zpráva říkala, že měla čerstvě zlomené žebro a prst, a staré uzdravující se zlomeniny jejích žeber, zápěstí a klíční kosti. Moje srdce chtělo prorazit můj hrudník, truchlící pro šestnáctiletou dívku, která se stala svědkem vraždy jejího přítele a pak byla týraná fyzicky, psychicky a sexuálně více než deset měsíců.
Tři a půl roku potom, krásná, mladá dívka, kterou každý miloval, se stala zatrpklou, odpornou děvkou. Byla společensky odtržená, vyhýbající se všem vztahům a emocionálně se odřízla od svých přátel a rodiny. Nebylo mi dovoleno "za jakýchkoliv okolnosti" se ji dotknout, pokud by to nebylo potřeba, ze vzniklé bojové situace. Pokusila se o sebevraždu v dalších dvou případech a pokaždé spolykáním tabletek, ale pokaždé ji někdo našel v čas. Oba tyto pokusy se staly na její narozeniny. Podíval jsem se na její datum narození a zjistil jsem, že její další narozeniny budou za půl roku. Udělal jsem si mentální poznámku, abych byl ten den obzvlášť ostražitý. Zdá se, že se Annabelle dostává hodně do potíží. Zasunul jsem DVD do přehrávače a sedl jsem si na podlahu, abych ho zkouknul, toužíc vidět důvod proč byla vyloučená z její poslední školy. Naskočil záznam zaměřený na třídu. Lidé seděli okolo stolu, povídali si, zřejmě čekali na začátek hodiny. Okamžitě jsem si ji všiml; měla oblečené vytahané džíny a vytahanou mikinu. Jak procházela kolem jednoho kluka, který se smál se svými kamarády, plesk ji přes zadek.
Prakticky nadskočila míli nad zem a pak se k němu otočila.
"Nedotýkej se mě," vyprskla ostře.
"Promiň princezno," zasmál se, zvedajíc nevinně ruce.
Trhla s sebou, jakoby ji praštil.
"Už mi tak nikdy neříkej," řekla tiše, vypadající vystrašeně a zlostně zároveň.
"Nazývat tě co… princeznou?" dělal si legraci.
Trhla s sebou znovu, předtím než její výraz ztvrdnul. "Jestli mi tak ještě jednou řekneš, zlomím ti nos a nakopu ti koule." ostře odsekla.
Kluk a jeho kamarádi se jen smáli její výhrůžce. Sladce se usmála, když se sehnul tváří blíž k té její.
"Dobře, princezno," řekl sarkasticky.
Dříve než stačil uhnout, praštila ho do břicha a pak ho kopla kolenem do rozkroku. Když se sehnul v bolesti, porvala ho za jeho vlasy dozadu a rozmlátila mu kolenem obličej a lehce mu zlomila nos. Zhroutil se v bolestech na podlahu a brečel bolesti. Poplácala ho po hlavě stále se sladce usmívající. "Říkala jsem ti to," zacvrlikala, předtím než vzala svůj batoh a vyrazila ven ze třídy, všichni ji pozorujíc v šoku.
Vybouchnul jsem smíchy. Je rozhodně tvrdá.
Prolítnul jsem zbytek složky. Zdá se, že nemá vůbec přátele, nerandí a nechodí na párty. Poznámky říkají, že nikomu nevěří a je extrémně podezíravá. Potýkala se s depresemi a trpí opakujícími se nočními můrami. V posledních třech letech se totálně zaměřila na bojová umění a je docela dobrá v sebeobraně, karate a kickboxu.
Na poslední straně byly moje instrukce. Budu se vydávat za jejího přítele. Nahlas jsem zaúpěl nad slovem začínajícím na P. Změnili mi věk z jednadvacet na devatenáct - tak jako má ona. Budeme spolu chodit na stejné přednášky a to je umění a grafický design. Hluboce jsem si povzdechl a pokračoval ve čtení.
Budu s ní žít v kampusu ve dvoulůžkovém apartmá. Nebudu si moct vzít volno kromě plánovaných vysokoškolských prázdnin, kdy odjede zpátky domů, a já si budu moci dělat co chci, protože ji tam budou chránit jiní agenti. Bude tam jeden další bodyguard v uniformě, který je bodyguard z tajné služby, který byl přidělený blízkým rodinným příslušníkům senátora. Jmenuje se Dean Michaels. Zdá se, že najali nočního dozorce, který bude sledovat budovu, zatímco budeme spát. Zůstanu v utajení po celou tu dobu, což znamená žádné randění a žádný sex po dobu osmi měsíců. Zasténal jsem nad tím. To bude mých nejdelších osm měsíců v životě.
Po mém příletu na letiště, budu vyzvednutý helikoptérou a vezmou mě do senátorovy letní residence, kde zůstaneme téměř týden, abychom poznali jeden druhého, než se přesuneme do apartmá na koleji. Podle složky, Annabelle neví o pohrůžkách smrti proti ní; řekli ji jen, že zvýšili ostrahu kvůli nadcházejícím volbám.
Uložil jsem si čísla ředitele Westona a velitele Eriksona do svého mobilního telefonu, a začal jsem balit běžné školní oblečení. Poté, jsem zaplul do mojí postele v mém mizerném, malém apartmá, který jsme si Nate a já pronajali společně a přikryl se přikrývkou.
Už jsem se s kluky rozloučil. Opravdu mi bude Nate chybět; stali se z nás přátelé během posledních čtyř let výcviku. V některých ohledech byl více jako bratr. Neměl jsem nikoho jiného, s kým bych se rozloučil. Nemám žádnou rodinu, moji rodiče zemřeli při automobilové nehodě, když mi bylo deset a pak mě přehazovali z jedné pěstounské rodiny do druhé, dokud mi nebylo sedmnáct, kdy jsem konečně mohl bydlet sám. Zavřel jsem oči a snažil jsem se přimět, abych rychle usnul, protože zítra bude dlouhý den.
Let byl dobrý. Byly to jenom dvě hodiny, ale byl jsem v první třídě a spal jsem téměř celou dobu. Nespal jsem dobře minulou noc. Pokaždé když jsem zavřel oči, viděl jsem Annabelle jak se na mě dívá svými chladnýma, tvrdýma očima, prosící mě o pomoc. Poté jsem otevřel komoru a viděl jsem ji zbitou a zlomenou na podlaze, trhnul jsem se sebou a vzbudil jsem se propocený. Začínal jsem mít pocit, že tohle vše bude mnohem těžší úkol, než jsem si prvně myslel. Ještě jsem ji ani nepotkal a už jsem ji chtěl ochraňovat.
Když letadlo konečně přistálo, byl jsem zaveden kontrolním stanovištěm na soukromý helipod na druhé straně letiště. Vysoký chlapík v černém obleku natáhl ke mně ruku, pravděpodobně okolo pětatřiceti let, pískové vlasy a hnědé oči.
"Ahoj, jsem Dean Michaels, vzdálená ochranka slečny Spencerové." pozdravil mě, když jsem mu potřásal rukou.
Zdvořile jsem se usmál. "Ashton Taylor. Rád tě poznávám."
Ukázal k vrtulníku a podal nám naše sluchátka. "Cesta bude trvat asi půl hodiny. Letní dům se ti bude líbit; je krásný a přímo u jezera," řekl s úsměvem.
"Jo, to zní dobře. Tak co mi můžeš říct o Annabelle?" ptám se a sledují jeho tvář blíže, jak na to zareaguje. Zamračí se předtím, než začne mluvit. Vypadá to, jakoby chtěl opatrně volit slova.
"Slečna Spencerová je velmi… obtížná. Musíš ji sledovat celou dobu - dostává se lehko do problémů. Měla třiadvacet blízkých strážců za poslední tři roky; nejdéle to vydržel jeden, něco přes tři měsíce. Pracuji jako její vzdálený strážce rok a půl a jediný důvod proč jsem byl schopný tu zůstat tak dlouho je, že nejsem v pravidelném kontaktu s ní." zatřese hlavou a vypadá trochu naštvaně.
"Její blízký strážce dostal padáka během tří měsíců?" ptám se trochu vyděšeně. Jestliže nevydržím celých osm měsíců, nedostanu šanci vybrat si zařazení.
"Ne chlape, oni utekli. Dělá to jako svůj osobní úkol, aby je přinutila odejít. Myslím, že je to pro ní nějaký druh výzvy. Její rekord doposud, jsou čtyři dny." zasměje se.
V krku se mi tvoří knedlík a tak rychle polykám. "Takže ona nechce blízkého ochránce, nebo co?" Ptám se. Co je to s tou dívkou. Možná potřebuje vědět o smrtelných hrozbách vůči ní kvůli tomu, aby ji bylo lehčí ochránit, protože tu není žádná možnost, abych odtud utekl.
"Kdepak, nechce vůbec žádného strážce. Myslím, že mě toleruje, protože ji stojím z cesty a udržují odstup. Nemá ráda společnost, raději je sama. Prošla si skrz hodně a to ji změnilo," odpoví nenuceně.
"Ví, že přijdu?" zeptám se a dívám se na jeho tvář.
Zatřese hlavou a znovu se zasměje. Usměju se v porozumění. Nechce mě tady - je to zřejmé z jeho reakce.
"Senátor Spencer mi dal tvoji složku. Sakra jak chlap jako ty, který je nejlepší ve svojí třídě a zlatý chlapec akademie skončil tady s úkolem na hovno, jako je tenhle?" Zeptá se a podívá se na mě skutečně zvědavě.
Zavírám oči a opírám hlavu o sedadlo. "Nemám ponětí," zamumlám. Pořád se ptám sám sebe na stejnou otázku. Vidím, že je to důležitě, ale určitě by se tu našel někdo jiný na tuhle práci.
Po zbytek cesty jsem zůstal potichu. Po době, která se zdála jako věčnost, jsme přistáli venku před drahým domem, který ležel vedle jezera. Následoval jsem Deana do domu, zkoušet se nereagovat na samou velikost domů. Vlekl jsem se za ním, rozhlížel jsem se v úžasu na pravé dřevěné podlahy, těžké závěsy, zarámované kresby na stěnách. Bylo to tu, jako něco z magazínu. Dean se zastavil venku před dveřmi a povídal si s paní sedící za stolem; pravděpodobně ve věku okolo pětapadesáti, podívala se na mě a přátelský se usmála.
Odkašlal jsem si a natáhl jsem ruku na pozdrav. "Zdravím madam, jsem Ashton Taylor, je hezké, že vám poznávám."
Její oči se rozšířily, když po mě hodila pohledem předtím, než vložila svou ruku do mojí.
"Taky vás ráda poznávám. Jmenuji se Maddy Richards a jsem osobní asistentka senátora Spencera. Dám mu vědět, že jste tady, rád by s vámi mluvil." řekne pracovním tónem. Zvedne telefon a krátce do něj mluví.
"Dobře, má právě volno, takže můžete jít dovnitř," kývne směrem ke dveřím po mé pravici.
Udeřila mě vlna nervozity, protože jsem si uvědomil, že právě se pravděpodobně setkám s budoucím prezidentem Spojených státu. Nervózně jsem polkl a vešel jsem podle instrukcí. Seděl za svým velkým, dřevěným stolem, a také tam byla paní, která seděla na gauči a pila čaj. Byla velmi hezká a měla tmavě hnědé vlasy, které měla stočené do drdolu a hnědé oči. Vypadala trochu povědomě; možná jsem ji viděl v TV nebo tak nějak.
Senátor Spencer se postavil a usmívajíc přišel ke mně a podal mi ruku. V televizi to byl velmi impozantní muž, ale tohle bylo zdánlivě osobnější. Vyzařoval sebedůvěru a dovednost, a budil dojem, který vysvětloval předpokládané vítězství v nadcházejících volbách. Potřásl jsem mu sebevědomě rukou.
"Je hezké, že váš poznávám, pane."
"Mě také, agente Taylore. Tohle je moje žena Melissa." Ukázal na paní sedící na gauči. Otočil jsem se a usmál, když se vyjasnilo proč mi připadala tak povědomě, když jsem vešel do místnosti. Vypadala jako Annabelle, ale Annabelle byla zářivě krásnější a daleko předčila svoji matku.
"Rád vás poznávám madam," kývnul jsem.
"Já vás také. Doufám, že zůstanete déle, než ostatní strážci; Annabelle potřebuje nějakou stabilitu," řekla smutně.
Senátor Spencer si odkašlal. "Tak agente Taylore, četl jsem vaši složku, a musím říct, že byla ohromně působivá. Vaše reputace v agentuře je neuvěřitelná. Skládají ve vás mimořádné naděje." Ukázal ke gauči, abych se posadil. "Předpokládám, že jste četl vaše instrukce?"
Kývnul jsem v potvrzení a sedl se dle instrukcí.
"Máte nějaké otázky, než se setkáte Annabelle?"
Přikývl jsem. "Pouze jednu, pane. Zajímalo by mě, proč prostě neřeknete slečně Spencerové o vyhrůžkách, aby mohla více spolupracovat s jejími ochránci. Bylo by jednodušší chránit ji a nakonec zabezpečit její bezpečí, když bude více spolupracovat."
Paní Spencer zalapala po dechu a senátor zavrtěl divoce hlavou.
"Annabelle je velmi křehká. Nemá ráda, když se ji to ukazuje, ale stále truchlí po Jackovi a to co ji to zvíře udělalo." Zaťal ruku v pěst, předtím než se zhluboka nadechl a uklidnil se.
Už teď mám toho chlapa rád.
"Nemůžeme ji to říct. Sotva zvládá tohle, nepotřebuje se obávat ještě něčeho dalšího." Postavil se, šel k stolu a zvedl telefon. "Maddy, mohla byste říct Annabelle, aby přišla sem, prosím?" Jeho tvář stále vypadala smutně a hluboce v bolesti. Tento muž se bál o svoji dceru, žádný otec by neměl muset projít si tímhle. Nepřemýšlel jsem o nich, když jsem četl její složku. Přemýšlel jsem o nich až teď a zjistil jsem, že si museli taky projít peklem. Jejích šestnáctiletá dcera se ztratila, byla považovaná za mrtvou. Měsíce později, byla nalezena zničená, zneužitá a totálně změněná. Museli sledovat, jak spadla do deprese i její pokusy o sebevraždu. Jak se změnila ve studenou, bezcitnou osobu a teď ji ani nemůžou obejmout nebo ji držet za ruku.
Telefon na stole zazvonil a Maddyin hlas se ozval v interkomu.
"Senátore Spencere, Annabelle je tady," oznámila.
"Dobře, Maddy, pošlete ji dovnitř," senátor odpověděl, dívajíc se na mě, jeho pohled byl téměř omluvný. O několik sekund později vešla do místnosti.
Jakmile jsem ji spatřil, věděl jsem, že mám problém. Vypadala tak neuvěřitelně zranitelná. Její oči byly chladné a vzdálené a bylo v nich vidět bolet, že jsem nemohl myslet na nic jiného. Viděla věci, které by neměl nikdy nikdo vidět. Carter zničil nejen její tělo, ale také její duši. Podívala se na mě jen na krátkou chvíli a bez žádné reakce a poté se otočila k otci. Moje srdce poskočilo a můj žaludek se stočil do uzlu. Chtěl jsem utíkat k ní, porvat ji do náručí a říct ji, že všechno bude v pořádku. Chtěl jsem ji rozesmát a slyšet její smích.
Kurva… jsem pěkně v prdeli!
 

78 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Mirka Mirka | 2. dubna 2015 v 10:58 | Reagovat

Děkuji moc za skvělý překlad!!! :-) :-)

2 Alice Alice | 2. dubna 2015 v 11:01 | Reagovat

Toto bude tak geniálna kniha :-D už teraz ich milujem ... ďakujem za preklad

3 Karol Karol | 2. dubna 2015 v 11:01 | Reagovat

Moc děkuju za překlad. :-)

4 Any Any | 2. dubna 2015 v 11:15 | Reagovat

Masakr...

5 Evudar Evudar | 2. dubna 2015 v 11:20 | Reagovat

Skvělé, díky moc za další kapitolu. Vypadá to na skvostnou knihu. :-)

6 Rady Rady | E-mail | 2. dubna 2015 v 11:22 | Reagovat

Super, velmi se těším :-)  :-)  :-)

7 Jana Jana | 2. dubna 2015 v 11:26 | Reagovat

Díky moc

8 Jahudka Jahudka | 2. dubna 2015 v 11:50 | Reagovat

děkuji

9 safira safira | 2. dubna 2015 v 11:58 | Reagovat

tak tohle vypadá zajímavě.Těším se na další kapitolky a děkuji ,za výběr knihy.Skvělý překlad jen tak dál :-D

10 Jane Jane | 2. dubna 2015 v 12:52 | Reagovat

Díky za skvěly překlad :-D  :-D

11 Ik Ik | 2. dubna 2015 v 13:39 | Reagovat

wauu, tak to bude zajímavý ;-) díky za překlad :)

12 Inna Inna | 2. dubna 2015 v 14:13 | Reagovat

:-) Děkuji a těším se na další :-)

13 Michala Michala | 2. dubna 2015 v 15:24 | Reagovat

Ďakujem za preklad :-)

14 spz spz | 2. dubna 2015 v 16:35 | Reagovat

Hrozný, ale knižka úžasná, děkuji :-)

15 elb elb | 2. dubna 2015 v 17:21 | Reagovat

Nevím, jak to vydrzim čekat na další kapitolu. Děkuji!! :-(

16 Petra Petra | 2. dubna 2015 v 18:58 | Reagovat

Děkuji moc za překlad

17 POI POI | 2. dubna 2015 v 20:52 | Reagovat

Díky :-)

18 Lenka Lenka | 3. dubna 2015 v 0:23 | Reagovat

díky za překlad :-)

19 galipeko galipeko | 3. dubna 2015 v 8:09 | Reagovat

Ďakujem :-)

20 Gabo Gabo | 3. dubna 2015 v 8:39 | Reagovat

Ďakujeeem :-)  :-)

21 Dominika Dominika | 3. dubna 2015 v 21:52 | Reagovat

Prosim nemas original na preposlanie ?nasla som to na jednej stranke ale som v polke a nechce ma to pustit dalej ... ak ano posles mi to na d.rindosova@gmail.com   dakujem aspon za preklad ak neposles 😂

22 Blanka Blanka | 3. dubna 2015 v 22:32 | Reagovat

Díky, vypadá to perfektně.

23 Erika Erika | 3. dubna 2015 v 23:09 | Reagovat

Ďakujeem O_O  ;-)  :-D

24 Nynky Nynky | E-mail | 4. dubna 2015 v 0:00 | Reagovat

Boha, tak to si snad zkusim přeložit i sama... mužeš mi to pls poslat? :D děkuji ;)

25 Yanica Yanica | 4. dubna 2015 v 18:24 | Reagovat

[21]:Poslane

[24]: Poslane, i keď neviem prečo nadávaš :-(  :-?  ??? :-P  :-)

26 Katy Katy | 6. dubna 2015 v 19:30 | Reagovat

Holky moc diky za preklad!!! SUper vyber knihy! Super preklad :)

27 Kamča Kamča | 7. dubna 2015 v 18:29 | Reagovat

Miluju to! A to jsme teprve u druhé kapitoly :-D
Moc děkuju za překlad :-)

28 nynky nynky | 7. dubna 2015 v 22:28 | Reagovat

[25]: Já to nemyslela špatně! Už jsem psala v mailu že si moc vážím překladu a toho všeho.. já to myslela tak, že ta kniha vypadá tak úžasně, že to nevydržím a zkusím to přelouskat sama.. prosím přijměte mou omluvu a doufám, že jsem tě neodradila od překladu :(( Určitě bych tě nikdy nekritizovala když vím kolik námahy a úsilí to stojí. Vážně promiň za mou neschopnost vyjadřovat se :X :(

29 Yanica Yanica | 9. dubna 2015 v 0:24 | Reagovat

[28]: Nynky je to v pohode, všetko sme si napísali v maili. ;-)  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama